Zaškův blog

  Byl jsem již v posteli, když náhle mě zastihl nečekaný pocit, vlastně polibek múzy, zcela nečekaně mě k sobě přivinula a jen zlehka, konečky bříšek svých něžných ženských prstů mi přejela od temene po krku, až k atlasu páteře, skutečně tak lehounce, že jsem cítil, jak mě šimrá po chmýří těch nejslabších chloupků.   Už se mi po ní stýskalo. Člověka tu a tam naplní prázdné pocity, pochyby. Nemají tvar ani vůni, chuť ani žádný charakteristický zvuk. Ale jsou tu, nepopiratelně. Tančí mi po pokoji, když se mi prsty chvějí nad klávesami a mé srdce zůstává němé, sic plné. Nemá jazyka, jímž by dokázalo formulovat své city, a tak zůstává potichu. Rdousí se, zakuckává, ale nemůže jinak. A pochyby tančí diskomazurku a tvá múza ti posílá pohledy odněkud z Norska či Švédska (samozřejmě, odkud jste čekali?). Avšak všechno má svůj čas a ve chvíli, kdy se zase rozkveteš, se zima bude zdát jen poklidným snem.   Odhaluji prázdnotu všedních dnů a přestávám rozumět radostem ...

Spoilery k Rozhněvaným malým dětem JSTE SRDEČNĚ ZVÁNI NA OFICIÁLNÍ PRVNÍ LIMBÁL (s možným čajovým vzdychánkem poté) V KLUBU ,,U STEPUJÍCÍHO VLKA" P.S.: Pomatení, polibte si prdel! P. P., Vulpold Bach, R. N., čarodějnice Alberta, Herzburg Binnich P. P. | Come In From The Cold – Joni Mitchell ,,Nesu vám dopis.“ Bjólfur Belgíson, jenž se zničehonic objevil mezi námi, držel v ruce obálku a mířil s ní na mne. Zachvěla jsem se pod tou vteřinou, kdy se naše oči střetly a osudově protnuly. Chopila jsem se dopisu a rozbalila jej. Dříve, než se kdokoliv stačil muže na něco zeptat, tak zmizel. „Co píše?“ „Jen nás pozdravuje. Island se mu líbí,“ pronesla jsem a dopis předala Kristoffersonovi. Měla jsem plnou hlavu, mozek podivně zvětralý. Mžourajíc zrakem po lidech jsem se přitiskla k Rubenovu ramenu ve chvíli, kdy jsem spatřila projít mezi lidmi ideu Prisky Pomrzé. Svět se zatočil a já se opřela o svého Muže celou vahou. „Pierrée, jsi v pořádk...

Výtah z Kroniky Auréliovců, sepsané Zhrohlavem před více jak tisíci lety. Pravdivost informací v dokumentu nebylo kvůli stáří díla a absenci dalších historických zdrojů nikdy možné potvrdit, ani vyvrátit. O LÉTECH CUKROPĚNÍ Cukropění byla léta vlády Bedřicha IV. Sladkého. Osobním jménem Vavřinec Mumír Auréliovec, titulem Princ z Giorgina se narodil jako syn Aurélie a potulného irského barda Milseana (ač byl vychováván jako giorginský šlechtic). Po pádu Bedřicha III. byl sice přímým následníkem trůnu, avšak Vavřinec královskou korunu odmítl a žil si spokojený život krejčího v Giorgině. Jeho odmítnutí postu arcikrále bylo přijato velmi klidně a vlastně i s úlevou; divohořská šlechta a ministři nepovažovali tohoto Auréliovce za hodna žezla a jablka, ačkoliv byl vychován jako aristokrat. Vše se změnilo až po dvou měsících od zmizení Vavřincova předchůdce – tehdy došel do jeho skromného obchůdku dopis od samotného Strachapouda, věc naprosto nevídaná a nezvyk...

zahal se do ticha, spočítej střepiny duhových mozaiek, z níž se skládají tvá žebra, zhasni světla a rozžni své oči, buď ticho (až sklapni, nebo-li drž hubu) a zpívej plicemi do tmy svého hrudníku, vpal si do panenek další a další západ slunce, snaž se si ho zapamatovat, ač víš, že ho zapomeneš, ale vpal ho do sebe, ať tebou prostoupí, napsal jsem si: ,,vypadalo to, jakoby paprsky slunce přeřízly kontinentální mrak vejpůl a v mezeře v něm vytekla na oči něžná moře" a vím, že v západech slunce je veškerá poezie světa, nesepsatelná a nevyslovitelná, nedotknutelná a nezhudebnitelná, v západech slunce, v moři a ve větru, to je moje poezie, protože to je má svoboda, a jaká je tvoje, ptám se tě, když čteš tyto řádky a piješ barvy z mých tepen (tepny - od srdce, žíly - do srdce) a říkáš si že zítra bude ten den, kdy se nadechneš a pocítíš celý svět a sám sebe jako osud, osud, v němž vyjádříš sám sebe a nalezneš to, co ospravedlní všechny tvé chyby a omyly stejně tak jako tvé radosti...

Milostné dopisy dívce v plamenech.   Aurélie je potratem Renáty Petry Kupmanové.   Aurélie je stavem, při němž člověk šplhá po stěnách až na strop, kde sebou v křečích zmítá a v tichu řve.   Aurélie je vodou, kterou člověk pije, když ztrácí tvar.   Aurélie je domem, do něhož se člověk ukryje, když jej pronásledují vlci.   Aurélie je studní, do níž se vrhá člověk uvězněný v poušti svého Já.   Aurélie je místností bez rohů, bez stropu i bez podlahy.   Aurélie je bezcílným slovem proneseným nahlas v přeplněné, hlučné tramvaji.   Aurélie je vteřinou, při níž se střetnou Naše zraky a po níž jeden zbaběle odhlédne.   Aurélie je Ženou, která mě bude držet za ruku, až budu umírat.   Aurélie je Mužem, jehož nikdy nepotkám.   Aurélie je snem, z něhož není probuzení.   Aurélie je matkou všech bedřichů.   Aurélie je tichřicí, která pohltí všechnu hudbu a slova.   Aurélie je chvílí před polibkem.   A...

Dva mladíci na útěku před povinným náborem do války. Born To Be Free - Borko V růži červánků se nyní stěží hledala ta něžnost z dob našich dětství. Do modře se míchala všudypřítomná ruď, zkyslá a prolezlá červi, vtékající do letních večerů a zapáchající škvařeným masem. Dusno předpovídalo bouři krátkých hromů a neviditelných blesků, které neminou, ne, nikdy neminou. Zhluboka jsem se nadechl. Město už uvadalo, prohnilé zevnitř strachem a nabobtnalými egy svých obyvatel. Lidská těla se schovávala mezi cihlami domů a to, co se míjelo po ulicích, byly stíny. Zoufalé matky bloudily po prázdných silnicích a se zkřehlýma rukama hledaly ve vzduchu vzpomínky na své chlapečky v plavkách se spálenými nosy. Otcové nehledali, jen postávali. Zírali, zahleděni do vysněných budoucností, odsouzených k rozežrání železnými včelami. Ty a já. Měl jsi hnědé podholené vlasy a kšandy; to jediné, co ti zbylo z naší doby a z mládí, dokud obojí neskončilo někde pod dusnými p...