Ostatní






Populární příspěvky z tohoto blogu

Re:goista (Návrat do klubu U Stepujícího vlka)

Obrázek
V klubu U Stepujícího vlka... Políbili jsme se na tváře, přestože jsme věděli, že každý polibek bez lásky zabije jednoho anděla. Posadili jsme se u stolku s bílou pivoňkou ve váze, hned u zamlžené výlohy. Snad, abys měla kam odhlédnout, až tě zalijí rozpaky, či abych měl já kam klopit zrak, až mě polije stud. Ženy se na Renátu nikdy nedívaly přímo; ty hloupé proto, že je urážela, a ty moudré proto, že se před ní hanbily. Nebylo to však pouze vlivem Renátiny krásy, neb krásná může být i kdejaká kurva, nýbrž i něčeho podvědomého a nejasného. Neurčitý úžas & chladná zdvořilost v jejím pohledu, jímž klouzala po povrchu světa, snad se jím jen o něj otírala - opatrný & zdráhavý pohyb rukou, jako by svět tvořily vlákna pavučin - pýcha & pokora v držení těla a jemný & odhodlaný výraz vepsaný do tváře. Tvořena kontrasty, které dokázala skloubit v harmonii jedině ona, tak přirozeně a nenuceně. Vyzařovala z ní jistota čtyř ročních období, pomalého klopýtání času, jež vždy d...
Další informace

Spisovately deníky 2

Obrázek
       Myslím, že název Vznášeje se na hladině zálivu prostřeleného srdce  se mi líbí, takže zůstaňme u toho, ač pro zkratku budu asi stále mluvit o Hudsonově zálivu . Je to moje „Hledání ztraceného času“? Protože se opravdu snažím oživit jisté pocity či spíše způsob prožívání a vnímání, které se mi ztratily v čase, potažmo během dospívání. Takže jak bylo řečeno již někdy a někde (snad samotným Proustem): „můj domov již není místo, nýbrž způsob nazírání“... k nimž je ale nemožné se vrátit, neboť je odvál čas. Snaha o rekonstrukci je odsouzena k marnosti, a přesto, přesto se o to pokoušet. O co tady vlastně jde, když pitváme a analyzujeme svoji mytologii - je to snaha se vrátit, nebo snaha vykročit vpřed?     V návaznosti na tohle je asi potřeba mluvit o osobní mytologii, která se manifestuje v tvorbě vytvářením subjektivních symbolů či motivů s osobním významem. Jaký má smysl donekonečna psát o Aurélii/Renátě, o modrých tulipánech a liliích, o moři a v...
Další informace

Spisovatelovy deníky 5

Obrázek
  2:12 v noci. Poslední dny chodím pozdě spát a pozdě vstávám. Je tenhle pocit nesouladu přirozeným stavem lidské existence, vadou osobnosti, nebo výsledkem zrady sebe samého? „Alespoň zůstávám sám sobě věrný - co může být horší, než zradit sám sebe a žít s tím zrádcem po zbytek života?“ Tak bylo psáno - a bylo tak i žito? Všechno se jeví tak neskutečné a to skutečné nedosažitelné. Hloubka prožitku je mělká, každodení jako brodit se morénou snů, a umělecké ambice působí hloupoučce. Ale jako už tolikrát zbývá jediná otázka: který Zašek je skutečný, jestli ten denní, či ten noční? Kahuda napsal: MŮJ - ŽIVOT - BYL - NOČNÍ - PŘELET - SOVY Kahuda byl dědic undergroundu, slepá ulička, próza špinavá, ne a ne a ne... a přesto dokázal napsat Bytost. A teď je mrtvý, stejně jako Jóhann Jóhannson a stejně jako všechny ty midwest emo kapely těch mladých smutných kluků z garáží. Jedno léto, jedno cedko, jeden nezapomenutelný sled okamžiků, načež se vše rozplyne v dospělosti, kde už není síly a ...
Další informace