Ostatní







Populární příspěvky z tohoto blogu

Přítelkyně

Obrázek
(skutečně však bylo příhodné je takto označit? Toť otázka; pokud bychom se obou žen zeptaly, tak by nepochybně odpověděly ano (tkví jádro přátelství v něčem jiném, než přiléhavosti (Virgínie a Růt si byly podobnější, než si obě kdy opovážily připustit. Je nesmírná tragédie (stejně tak je velkou tragédií, že se Virgínie s Růt a Selmou (dohromady, ne jednotlivě) míjel y (v čase i prostoru) s lidmi jako je Auke, Vojtěch, Marcel, Fedor a Áron (a nutno poznamenat, že k „Velkému Míjení“ došlo i mezi Virgínií, Růt a Selmou!). Zdálo se, že všichni jsou totiž v takovém či onakém smyslu stejní, či alespoň fundamentálně podobní - naladění na stejnou (mořskou) vlnu. Navzdory různým projevům a manifestacím drželi všichni v hrudníku místo srdce poupě čajové růže, chvějící se při pohledu na západy slunce a při tom správném dotyku (list po tváři na podzim, suchopýr v podkolenní jamce v létě, vločka na řasách v zimě, kapka jarního deštíku třesoucí se na okraji horního rtu). Musíme tedy jako lidé neus
Další informace

čtvrtstoletí

Obrázek
chmielinski Maluju teď obraz, říkám mu „Je mi dvacet pět“, a myslím, že je důležité, že tam chybí slovíčko „let“ na konci. Ale možná není. „A já myslela, žes říkal, že je to jen přechodný?“ Vyschlo mi v tu ránu v krku, co jsem asi měl říct? Ano, můj život je je jedna nekonečná LIMINALITA. Občas přes mé temeno přelétne pár ptáčků, docela maličkých, aniž bych si toho všiml. Svět má svoje tajemství, která nevydá. Mám notýsek plný vět a slov a krás; chytil jsem je jako slavíky do klece, ale každý ví, že slavík v kleci nezpívá. Tohle je život , snažím se sám sebe přesvědčovat každý den. Tohle je ono, a přesto čekat na potom, ač je jenom teď. Vždycky, v kteroukoliv chvíli, je jenom teď. Tečka. Naučil jsem se velice dobře koukat melancholicky z okna. JE MI JEDNO (ČTVRTSTOLETÍ). A až mi budou dvě (čtvrtstoletí), budu říkat: tohle byl život, tohle bylo ono? Otazník. Proč je krása válka a proč je pokoj bitva? Zpoza nehtů vytéká něco lepk
Další informace

PÁDY (MIZERÁBL)

Obrázek
Něco visí ve vzduchu. A blíží se to k zemi nebezpečnou rychlostí. KALČÍK         Starosta s velkými plány a stejně velkými komplexy VASILISA       Zdejší drbna; vlastní sámošku – vesměs proto, že je osamělá HAAS             Vlastní zdejší hostinec; málomluvný, prostý a přímý DOKTOR        Jediný praktický lékař v širém okolí; roztomilý, ale ironický ANČA             Mladá a útlocitná; čeká na autobus, který by ji odvezl na Island JENOVÉFA    Neustále při sobě nosí – k hrůze zdejších matek – vzduchovku SOFIE             Kalčíkova asistentka; velkoměstská, emancipovaná a skrznaskrz prohnilá JÁKOB            Frajírek a venkovský pseudohipster HELENA         Haasova budoucí exmanželka; přišla, aby odešla Scéna je rozdělena na 5 míst: SÁMOŠKA, KAMPELIČKA, HOSTINEC, SAD, NÁVES. V druhé části hry jsou hranice jednotlivých míst odstraněny. Postavy zprvu hrají na prostor, který už nebude. I ony však postupně na hranice zapomenou. Děj se odehrává v současnosti, v malé ospalé v
Další informace