Čekárna VIII.
Svět za okny stekl po unavených fasádách společně s deštěm a odhalil nahou kůži s chvějícími se brvy. Šálek černého čaje, jenž mi přinesla mladá slečna s rudými rty, nosil ucho příliš nízko a opíral se tak o podšálek – okraj hrníčku byl nakloněný s bronzově spálenou hladinou nebezpečně blízko k přelití, pročež jsem vyvedl svět z rovnováhy několika větami: od hrotu inkoustového pera, od květů seschlých levandulí, od okrajů rozlepených obálek se ozývá teskný zpěv z hlubin nejhlučnějších měst, aby toho, kdo kráčí po stropě, navždy snesl do vesmíru Číšnice s rudými rty akorát procházejíc kolem překvapeně zašmankotuje, jak se svět nakloní a jí málem přepadne šálek kávy přes okraj podnosu, a mladá umělkyně s velkými brýlemi je přespříliš zaujatá svou knihou, než aby jí dokázal ponížený svět vykolejit anebo čajorovné chvíle zkrátka zná, ta mladá umělkyně s velkými brýlemi.. Odložil jsem Skácela a upil z hrníčku, jemuž jsem zakřivil celý svět. Rty se mi zachvěly