Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2013

Nic #1 (Rád bych)

Obrázek
Rád bych ráno vstal a nedělal celý den nic, oddělil noc od rána a vytvořil tak jednoduše jeden dlouhý den, na nic nenavazující a ničím nepokračující. Jo, to by se mi líbilo.
  Rád bych měl ráno pocit, poté, co se probudím a vzpomenu si, kdo jsem, že vstávat každý den v 6:20, jít na autobus v 6:52 a dorazit do školy před 7:55 má smysl.
  Jednou mi učitelka řekla, že život je o tom, skousnout a dělat to, co se po Tobě požaduje, neboť takový život zkrátka je.
  (Jenomže nikdo mi nikdy neřekl, že život je třeba taky o tom, dělat to, co člověk chce.)
  Nedávno mi jedna má přítelkyně řekla to samé a mě to mrzí, poněvadž je to tedy asi pravda.
  Rád bych zase vysedával po čajovnách a rád bych si tam zase četl a rád bych všechny ty čajovny už jednou provždy opustil a už se nikdy čaje ani nedotkl. Ale jak mohu, když nosím u sebe neustále Velečaj?
  Rád bych se zase častěji zastavoval a dotýkal se věcí kolem sebe. Rád bych probořil tu krustu tvořenou slovíčky z těch banálních konverzací, na …

Čekárna V.

Obrázek
Hleděl jsem do údolí, jenž umíralo s noblesou přírodě vlastní. Kmeny a větve stromů iluzí barev černaly a tak se snad stávaly o něco reálnějšími, poněvadž se tím jasně jeden od druhého oddělovaly, vzývaly tak svou vlastní existenci jako explodující hvězda, sobecky tak svou černou kůží křičely do světa, že já bez lítosti umírám. Proto jejich kůra tmavla; aby se opřely do země a do vzduchu se vší silou a daly tak vyniknout svým nesčetným paletám na pohled hřejivých, avšak na dotek mrazivých a drsných barev. Ony barvy všeho listí se šířily jako mor, rozpíjely se v zeleni a vytvářely čarokrásné obrazce v žilách svých hostitelů, dokud kompletně nepopřely to, čím listy po celé jaro i léto byly. Ale listí se nebránilo; naopak se zplna a bez sebemenší lítosti či výčitek oddávalo své smrti a umíralo s blažeností, se slibem na věčný odpočinek, jímž mělo být již brzy, pod bělostnou peřinou, obdařeno. Žluť javorů, lip a bříz, oranž a hněď dubů a bordó buků – a nejen jich – do sebe smíchané v j…

VĚCI NAVŽDY MILOVANÉ

Obrázek
Miluji, když najdu na zemi knoflík, jenž viděl věci, o nichž se mě nikdy ani nesnilo. Miluji, když se zvedne podzimní vítr a lidi zastrčí bradu do šály. Miluji, když se zastavím a dívám se na černé žíly javorových stromů mezi jejich zářivě žlutými listy. Miluji, když vidím lavičku, která nedává smysl. Miluji, když mi bezdomovec pózuje se svými psy a miluji, když bezdomovec sedí na lavičce a krmí holuby. Miluji, když jsem schopen utěšit své srdce jednoduše tím, že se ponořím sám do sebe. Miluji, když napíši dopis a ten dopis někomu udělá radost. Miluji, když stvořím balíček po okraj naplněný svou duší a udělám si tím radost. Miluji, když najdu na zemi malou, plastovou růži. Miluji, když mi sekuriťák řekne za mými zády „Debile.“ Miluji, když se zastavím u oranžovo-růžových růží, které pro nikoho nerostou, ani nekvetou. Miluji, když po mě chce bezdomovec více, než jen deset korun. Miluji, když mi přestává chutnat jasmínový čaj. Miluji, když se dobrovolně odsuzuji k zániku tím, že dělám …

Dopisy Strachapoudu, III.

Obrázek
Drahý Strachapoude,
vím, že jsi mýtickým stvořením a psát Ti je stejné jako házet dopisy do ohně, avšak potřebuji se vypsat. Divohoří už dávno není pod pevnou rukou Pikové královny Aurélie, ačkoliv její přízrak stále bloudí Křišťálovým palácem. Vládcem říše jsou nyní Auréliovci a nynějším králem, což asi víš, je jeden z Tvých vzdálených potomků, Bedřichů. Země je vlastně v rozkvětu, ale hořký mor se zatím vymýtit nepodařilo, ačkoliv se traduje, že cukr (ten z datamasalských dolů na severu země) působí preventivně vůči tomuto smrtelnému onemocnění. Nevím, co je na tom pravdy; v říši již nepřebývám, žiji v exilu. Ano, je tomu tak, byl jsem vyhnán Srdcovým králem… Ten sám o sobě začal trpět jakousi demencí, neboť (ačkoliv jsou jeho pravomoci omezené) v jeden den vyhlásil zákaz všech festivalů, karnevalů a dokonce i nošení masek. Zvláštní, že, Strachapoude? Jeho Výsost Bedřich se k tomu ještě nevyjádřila. Taktéž se k nám v době, kdy jsem ještě působil na královském dvoře, dostávaly znepo…

Edith

Obrázek