Nic #1 (Rád bych)




  Rád bych ráno vstal a nedělal celý den nic, oddělil noc od rána a vytvořil tak jednoduše jeden dlouhý den, na nic nenavazující a ničím nepokračující. Jo, to by se mi líbilo.
  Rád bych měl ráno pocit, poté, co se probudím a vzpomenu si, kdo jsem, že vstávat každý den v 6:20, jít na autobus v 6:52 a dorazit do školy před 7:55 má smysl.
  Jednou mi učitelka řekla, že život je o tom, skousnout a dělat to, co se po Tobě požaduje, neboť takový život zkrátka je.
  (Jenomže nikdo mi nikdy neřekl, že život je třeba taky o tom, dělat to, co člověk chce.)
  Nedávno mi jedna má přítelkyně řekla to samé a mě to mrzí, poněvadž je to tedy asi pravda.
  Rád bych zase vysedával po čajovnách a rád bych si tam zase četl a rád bych všechny ty čajovny už jednou provždy opustil a už se nikdy čaje ani nedotkl. Ale jak mohu, když nosím u sebe neustále Velečaj?
  Rád bych se zase častěji zastavoval a dotýkal se věcí kolem sebe. Rád bych probořil tu krustu tvořenou slovíčky z těch banálních konverzací, na které nemám uši a nemám hlas.
  Rád bych měl pocit, že nezáleží na tom, jak se život odvíjí a že je vždy možné dosáhnout svých snů a cílů a přitom je možné zůstat sám sebou.
  Včera nám kočka zanesla do domu myš a mého otce to rozčílilo. I přesto jsem se s matkou smál.
  Rád bych, aby se ta dívka řídila tím, co ona považuje za správné, a ne tím, co považují za správné druzí.
  Rád bych byl skutečně schopen jenom sedět a nic nedělat.
  Rád bych zase chodil na procházky do přírody - prostě jen tak, bez důvodu.
  Rád bych zase dělal věci jen tak, bez důvodu.
  Rád bych nikdy nikoho nepochopil, s radostí se totiž podivuji nad druhými, ač je to občas až otravné.
  Rád bych neobětoval své mládí škole a své budoucnosti.
  Dnes, když jsem jel do města, jsem viděl před sebou kráčet mladíka s rozepnutou taškou. Chtěl jsem mu zaklepat na rameno a říct mu: "Heleď, máš rozepnutej bágl.", on by se zasmál a poděkoval a já řekl: "V pohodě." a taky se zasmál. Ale nic z toho se nakonec nestalo.
  Zase jsem dnes procházel kolem těch oranžových růží a nosil u sebe modrou křídu.
  Chtěl jsem koupit pěkné obálky, ale nikde je neměli, namísto čehož jsem koupil barevné obálky. Mají trojúhelníkové zavírání, což je milé.
  Rád bych uměl islandsky a mluvil k sobě islandsky (a nikdo by mě nikdy neslyšel).
  Rád bych odcházel rychleji.
  Dívka fotila sebe samotnou a paní říkala, že to není dobré, kdyby bývala měla modelku, mohla by...
  Rád bych psal a hrál na kytaru sobecky jen pro sebe.
  Rád bych konečně někam odložil tu dlažební kostku z Prahy, kterou jsem si jednou přitáhl domů. Už dlouho se jí chci zbavit, ale pokaždé na to zapomenu, takže mi tady furt dlažebnicuje.
  Občas koukám na kolem projíždějící auta a rozesměji se, neboť si ta auta odmyslím a vidím jen lidi absurdně se vznášející metr nad zemí.
  Líbilo by se mi, kdyby celý svět na chvíli ztichl, ale úplně a my se tak v tom nekonečném vesmíru ztratili a nikdo by o nás nevěděl.
  Matka odjela ke kadeřnici, aby vypadala "hezky".
  Tak uvidíme.

  Rád bych si osedlal parní válec, fakt že jo.



Komentáře

  1. ........
    A TY SE ZTRATÍŠ..
    ..v tom hlubokém vesmíru všech nevyřčených emocí.


    Miloval´s.
    HOĎ TU KOSTKU DO RYBNÍKA .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkový realismus

Renáta u moře (re:goista, II.)

V KLECI