Zaškův blog

Výtah z Kroniky Auréliovců, sepsané Zhrohlavem před více jak tisíci lety. Pravdivost informací v dokumentu nebylo kvůli stáří díla a absenci dalších historických zdrojů nikdy možné potvrdit, ani vyvrátit. O LÉTECH CUKROPĚNÍ Cukropění byla léta vlády Bedřicha IV. Sladkého. Osobním jménem Vavřinec Mumír Auréliovec, titulem Princ z Giorgina se narodil jako syn Aurélie a potulného irského barda Milseana (ač byl vychováván jako giorginský šlechtic). Po pádu Bedřicha III. byl sice přímým následníkem trůnu, avšak Vavřinec královskou korunu odmítl a žil si spokojený život krejčího v Giorgině. Jeho odmítnutí postu arcikrále bylo přijato velmi klidně a vlastně i s úlevou; divohořská šlechta a ministři nepovažovali tohoto Auréliovce za hodna žezla a jablka, ačkoliv byl vychován jako aristokrat. Vše se změnilo až po dvou měsících od zmizení Vavřincova předchůdce – tehdy došel do jeho skromného obchůdku dopis od samotného Strachapouda, věc naprosto nevídaná a nezvyk...

zahal se do ticha, spočítej střepiny duhových mozaiek, z níž se skládají tvá žebra, zhasni světla a rozžni své oči, buď ticho (až sklapni, nebo-li drž hubu) a zpívej plicemi do tmy svého hrudníku, vpal si do panenek další a další západ slunce, snaž se si ho zapamatovat, ač víš, že ho zapomeneš, ale vpal ho do sebe, ať tebou prostoupí, napsal jsem si: ,,vypadalo to, jakoby paprsky slunce přeřízly kontinentální mrak vejpůl a v mezeře v něm vytekla na oči něžná moře" a vím, že v západech slunce je veškerá poezie světa, nesepsatelná a nevyslovitelná, nedotknutelná a nezhudebnitelná, v západech slunce, v moři a ve větru, to je moje poezie, protože to je má svoboda, a jaká je tvoje, ptám se tě, když čteš tyto řádky a piješ barvy z mých tepen (tepny - od srdce, žíly - do srdce) a říkáš si že zítra bude ten den, kdy se nadechneš a pocítíš celý svět a sám sebe jako osud, osud, v němž vyjádříš sám sebe a nalezneš to, co ospravedlní všechny tvé chyby a omyly stejně tak jako tvé radosti...