O Bedřichovi, I.
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjoUuKclvflbB8S-HXp7ZUzlsQ9ibo-pGpiiwZToIzXXpjHM3fmt2ODCN2fCPBlgBXy1KrbAWVoeDdd0BYyRDMtrMrbVrzgbjifPQI0yrVQ1MbDKql67391d85tjWVcjLrviYPEQYa-RA/s400/34A_00038.jpg)
Zdá se mi, že v poslední době žiji od jednoho bedřicha k druhému. Dosud nejkrutějším králem byl ale bezesporu ten Chorvatský … A nemohu jej nijak obviňovat, protože zrůdu jsem z něj udělal já sám. Udělal jsem z něj netvora, který se mnou mluvil skrze klec a sliboval mi klíč a vysvobození. Přitom jediné, o čem kdy mluvil, byl svět tam venku, za klecí. Klec je ze skla a já mám železné pěsti. Byl to poutník, jako já. Lidé jsou poutníci. Přichází a odchází, přičemž někteří nám svá slova a jména vryjí hluboko do myokardu. Tato zjizvená tkáň pak činí srdce odolnější, říkají starší… Jak už jsem říkal; nezdál se být nijak výjimečný; nic jsem k němu nepocítil, když nahlédl do mého kupé a zeptal se, zda-li by si mohl přisednout, nepocítil jsem nic, ze slušnosti jsem kývl. A on mi začal vyprávět o svých cestách, o tom, kde všude byl, co zažil a já se, ačkoliv jsem ho zprvu poslouchal jen ze slušnosti, zanedlouho do jeho vyprávění ponořil a usmíval se. Z ničeho nic jsem ho za