Čekárna
Dveře se otevřely a z nich vykoukla starší paní. „Další prosím!“ To nebylo na mne, ačkoliv se na mě všichni řádně podívali. Opětoval jsem jim důležitý pohled a kývl směrem k muži vedle mne. Ten se skutečně zvedl a zamířil do dveří. Všichni se naráz zvedli a poposedli si o jedno místo doleva, blíže ke dveřím. Žena vedle mne si vytáhla cigaretu a zapálila si. Zdála se být značně nervózní. „Čekáte dlouho?“ zeptala se náhle, očividně hledajíc nějaké rozptýlení. Než jsem odpověděl, podíval jsem se pryč od ní, aby mi na obličeji mohl přejet otrávený obličej. Otočil jsem se na ni a usmál. „Ano, dlouho..“ během mé odpovědi natahovala z cigarety a rychle kývala hlavou. „A jakpak dlouho?“ otázala se hned, jak vyfoukla kouř. „No, dlouho.“ „Aha, aha, vidím, aha.“ Nechtěl jsem se s tou ženou bavit a měl jsem pocit, že jsem to dal dostatečně najevo. Nicméně ona opět započala konverzovat. „Já taky, dlouho. Ale nějak se mi tam nechce.“ „Proč?“ „Nu protože je tu takové te