°Dramata

  • Farologie pro pokročilé
    • Příběh se odehrává na opuštěné parcele v centru města, kde nějaký muž začne stavět svépomocí maják, což neujde pozornosti zvídavých kolemjdoucích a brzy i města samotného.

  • O víru (audiodrama)
    • Jedna menší loď někde v Atlantiku je nemilosrdně vtažena do obrovského vodního víru, z něhož není úniku. Záchrana se zdá být v nedohlednu. Každý člen posádky se staví k osudu po svém a jak letí po obloze mračna a loď se blíží ke středu víru - k nevyhnutelné smrti - tak lidé na palubě zjišťují, že mají společného víc, než se na první pohled zdálo. V kritické chvíli konečně odhalují život takový, jaký doopravdy je.

  • Pády (také známo jako Mizerábl)
    • Co je zapotřebí, aby se člověk změnil? Anča sedí na návsi a čeká. Doktorovi se třese ruka a čeká. Jenovéfa má nabitou vzduchovku a čeká... Všichni v této ospalé vesnici na něco čekají s očima upřenýma nahoru; něco totiž visí ve vzduchu...

  • V kleci
    • V domě rodiny Červenkových najdete následující: 4+1 sourozence, nepočitatelné množství klecí s červenkami, červotoči prolezlého otce a přízračný štěkot ozývající se chodbami. Stavíte se na návštěvu?

  • Z popela
    • Dvě sousedské rodiny donuceny žít pod jednou střechou. Zatímco z jednoho bytu ještě doutná, jeho obyvatelé svým nastěhováním k sousedům pomalu rozdmýchají dosud poklidný život. A v popelu se skrývá nepříjemné tajemství... Přihořívá!

  • Farologie pro začátečníky
    • Příběh se odehrává na ospalém majáku v horách, tyčícím se nad jistým městečkem. Správce B. je staromladý muž, který každou noc zapíná světla polární záře.

  • Faux pas
    • Trojice byznysmenů přichází na večeři do domu svého šéfa, který se však po celý večer vydává za svou manželku.

  • Kvintesence
    • Čtyři muži dorazí na smuteční obřad, aniž by věděli, pro koho je.


Populární příspěvky z tohoto blogu

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Obrázek
  Muž staví uprostřed městské krajiny maják. (STAVITEL) DEVELOPER 1 & 2 ÚŘEDNICE SLEČNA ZNÁMÝ Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města. Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu. Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká… Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný. ZNÁMÝ No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky
Další informace

Přítelkyně

Obrázek
(skutečně však bylo příhodné je takto označit? Toť otázka; pokud bychom se obou žen zeptaly, tak by nepochybně odpověděly ano (tkví jádro přátelství v něčem jiném, než přiléhavosti (Virgínie a Růt si byly podobnější, než si obě kdy opovážily připustit. Je nesmírná tragédie (stejně tak je velkou tragédií, že se Virgínie s Růt a Selmou (dohromady, ne jednotlivě) míjel y (v čase i prostoru) s lidmi jako je Auke, Vojtěch, Marcel, Fedor a Áron (a nutno poznamenat, že k „Velkému Míjení“ došlo i mezi Virgínií, Růt a Selmou!). Zdálo se, že všichni jsou totiž v takovém či onakém smyslu stejní, či alespoň fundamentálně podobní - naladění na stejnou (mořskou) vlnu. Navzdory různým projevům a manifestacím drželi všichni v hrudníku místo srdce poupě čajové růže, chvějící se při pohledu na západy slunce a při tom správném dotyku (list po tváři na podzim, suchopýr v podkolenní jamce v létě, vločka na řasách v zimě, kapka jarního deštíku třesoucí se na okraji horního rtu). Musíme tedy jako lidé neus
Další informace

KVĚTINY VE SKLENÍKU

Obrázek
Otec se vzpomínkami a syn bez nich. Inspirováno hudebním projektem Clone . Dětský pokoj, večer Stydím se za to, úpěnlivě, ale nemám rád zelenou barvu. Mnohem raději bych modrou, ne tu blankytnou, ne nebeskou, nýbrž tmavě modrou, tu oceánskou. Viděl jsem ji na obrázcích v encyklopedii v poličce knihovny toho Chlapce. Ach, ne… Otec přece říkal, že se jmenoval Louvel. Ale ne! Zacpal jsem si ústa a rozhlédl se kolem dokola s vytřeštěnýma očima, naštěstí v pokoji jsem jen já a spousta rekvizit mého minulého života. Ano, mého minulého života, jelikož není to knihovna Chlapce, ani knihovna Louvela, nýbrž knihovna má. Ano, má. Ach, to jméno zní tak cize! Rozhlížím se po světě, kde jsem cizincem a cítím, jak mě oči každé hračky a plyšáka pečlivě pozorují a hodnotí, zdali mé chování odpovídá chování Chlapcovu… ach! Chci říct, mému chování! Brodím se prázdnem pokoje a přijde mi, jako bych kráčel po kolena vysokou vrstvou zmrzlého sněhu. Zastavuji se u nočního stolku, na něm
Další informace