Dramata

  • O víru (audiodrama)
    • Jedna menší loď někde v Atlantiku je nemilosrdně vtažena do obrovského vodního víru, z něhož není úniku. Záchrana se zdá být v nedohlednu. Každý člen posádky se staví k osudu po svém a jak letí po obloze mračna a loď se blíží ke středu víru - k nevyhnutelné smrti - tak lidé na palubě zjišťují, že mají společného víc, než se na první pohled zdálo. V kritické chvíli konečně odhalují život takový, jaký doopravdy je.

  • Pády (také známo jako Mizerábl)
    • Co je zapotřebí, aby se člověk změnil? Anča sedí na návsi a čeká. Doktorovi se třese ruka a čeká. Jenovéfa má nabitou vzduchovku a čeká... Všichni v této ospalé vesnici na něco čekají s očima upřenýma nahoru; něco totiž visí ve vzduchu...

  • V kleci
    • V domě rodiny Červenkových najdete následující: 4+1 sourozence, nepočitatelné množství klecí s červenkami, červotoči prolezlého otce a přízračný štěkot ozývající se chodbami. Stavíte se na návštěvu?

  • Z popela
    • Dvě sousedské rodiny donuceny žít pod jednou střechou. Zatímco z jednoho bytu ještě doutná, jeho obyvatelé svým nastěhováním k sousedům pomalu rozdmýchají dosud poklidný život. A v popelu se skrývá nepříjemné tajemství... Přihořívá!

  • Farologie pro začátečníky
    • Příběh se odehrává na ospalém majáku v horách, tyčícím se nad jistým městečkem. Správce B. je staromladý muž, který každou noc zapíná světla polární záře.

  • Faux pas
    • Trojice byznysmenů přichází na večeři do domu svého šéfa, který se však po celý večer vydává za svou manželku.

  • Kvintesence
    • Čtyři muži dorazí na smuteční obřad, aniž by věděli, pro koho je.


Populární příspěvky z tohoto blogu

čtvrtstoletí

Obrázek
Maluju teď obraz, říkám mu „Je mi dvacet pět“, a myslím, že je důležité, že tam chybí slovíčko „let“ na konci. Ale možná není.
„A já myslela, žes říkal, že je to jen přechodný?“ Vyschlo mi v tu ránu v krku, co jsem asi měl říct? Ano, můj život je je jedna nekonečná LIMINALITA.

Občas přes mé temeno přelétne pár ptáčků, docela maličkých, aniž bych si toho všiml. Svět má svoje tajemství, která nevydá.
Mám notýsek plný vět a slov a krás; chytil jsem je jako slavíky do klece, ale každý ví, že slavík v kleci nezpívá.

Tohle je život, snažím se sám sebe přesvědčovat každý den. Tohle je ono, a přesto čekat na potom, ač je jenom teď. Vždycky, v kteroukoliv chvíli, je jenom teď. Tečka.
Naučil jsem se velice dobře koukat melancholicky z okna.

JE MI JEDNO (ČTVRTSTOLETÍ). A až mi budou dvě (čtvrtstoletí), budu říkat: tohle byl život, tohle bylo ono? Otazník.
Proč je krása válka a proč je pokoj bitva?

Zpoza nehtů vytéká něco lepkavého... jsou to má slova, jimiž drhne čas. A co se rozprostírá na noční…
Další informace

Pohádkový realismus

Obrázek
Úvaha o možnosti literárního směru pro českou literaturu.

Poté, co jsem dočetl některé ze současných českých próz, můžu říct: vidím beznaděj, bezradnost, bezcílnost, bezduchost.
Chtěl bych navrhnout možnost směru, jakým se vydat; nabídnout ruku; nechat tisíce planých potoků stéct do řeky; chci, aby česká literatura nabrala momentum, přestala být stojatou bažinou a proměnila se v rozbouřené horské peřeje!!!
Chci vytrhnout českou literaturu z iluze malosti! Chci ji vyléčit z otravy mizernosti!!
Chci uvést do světa rekadenci; chci udělat první krok k české literární metamoderně; v souladu s Novou Poetikou odhaluji jejího literárního potomka:

Pohádkový realismuspůvodní český nejen literární směr vymyšleného  jako útok na zoufalou chudobu současné české literatury.
Pohádkový realismus čerpá svou inspiraci z českých a evropských pohádek,  legend a mýtů, z českého i evropského folkloru, ale zasazuje děj do současné doby, se všemi jejími aktuálními problémy, ctnostmi, výdobytky i neřestmi, a soudí j…
Další informace

Renáta u moře (re:goista, II.)

Obrázek
Jdu a nemyslím na nic... nic neříkám, nic mi nevlaje vlasy, než vítr, kluku...
Seš kluk.

Chodíš tudy a mohl bys chodit kudykoliv a nikdy bys nebyl spokojený, nikdy bys nebyl šťastný. Existuje tolik míst, které jsi navštívil, a kde Tvé srdce stejně tlouklo věčným strachem.
Protože ,,Tvůj domov už není místo,“ nemám pravdu? Ach, Rubene...

Teď mám rty zahalené šálou, na sobě anorak, vlasy mi vlají tady v tom větru, ... kdybych neměla rtěnku, mám rty modré.

Koukáš na šedomodrý horizont (modré moře a šedé nebe / šedé moře a modré nebe / šedomodré moře a šedomodrý horizont) a jsi nešťastný, že Ti svět ještě stále nenabízí místo, na němž by ses mohl stočit do klubíčka.
A přitom Ti dělá radost, že kráčíš po mrtvé zemi; že Ti tenhle svět nic nedluží a že vlhká žlutá tráva šeptá ticho; svět je nakypělý šumem a rozpoznáš jeho tisíce podob? Nechceš, seš teď a tady a mlčíš.

Problém se neskrývá v tomhle světě, Rubene, nýbrž v Tobě, ... můj drahý.

Slova ztrácí smysl. Jak tomu říká Ondřej? ... Co, R…
Další informace