FAUX PAS


Trojice byznysmenů přichází na večeři do domu svého šéfa, 
který se však po celý večer vydává za svou manželku.




Postavy:

Šéfová                                    
Lamlová         
Čukran           
Blůzová          
Komorník                  
Uklízečka                   
Kuchař                      
Zahradník                  
Albertina                    
Widžová                     
Viktorie          



Prolog

  Komorník leží natažený na gauči a podřimuje. Na opěradle posedává uklízečka a v pozadí
pochoduje kuchař. Zahradník postává opodál.

KUCHAŘ      Neměli bychom je pustit dovnitř?

UKLÍZEČ.     Řeklo se až v šest… Ať si počkají.

KUCHAŘ      Měli bychom jim to říct.

UKLÍZEČ.     Co, prosím tě?

KUCHAŘ      Co je tady čeká! Ti ubožáci nemají ani tušení, do čeho jdou! Napochodují sem jako prasata na porážku a ke všemu ještě s úsměvem.

UKLÍZEČ.     Nebuď tak dramatický. Musíte splnit přání zaměstnavatele. Tak to přece funguje. Krom toho, se po tobě toho zas tolik nechce. Jen přitakávej.

KUCHAŘ      Na mě zapomeňte. Jsem kuchař, ne klaun. Budu vařit. Nic víc, nic míň.

UKLÍZEČ.     Tak aspoň mlč. Celé to zkazíš. Vždyť máš jenom neprozradit, co se děje.

KUCHAŘ      Ale co se tu vlastně děje?!

Uklízečka pohodí rameny.

ZAHRAD.     A co když se nás zeptají?

UKLÍZEČ.     Jakoby nic! Přinejhorším neodpovídej.

ZAHRAD.     Já jen nechápu, proč se mám starat o zahradu v šest večer? V zimě?

UKLÍZEČ.     Ještě si stěžuj. Dostaneš přece zaplaceno, ne?

ZAHRAD.     Trochu se bojím.

UKLÍZEČ.     Čeho?

  Zahradník pohodí rameny a pomalu odejde.

KUCHAŘ      Jdu se podívat na tu krůtu. Snad už vyhořela kuchyň, abychom měli pádný důvod se odsud sbalit a vyhnout se té frašce. (odchází)

UKLÍZEČ.     (komorníkovi) Za chvíli jim běž otevřít, je téměř celá. (odchází)



První obraz

Komorník leží natažený na gauči a podřimuje. Do ticha se ozývá pouze úpěnlivé zvonění zvonku. Po chvilce se komorník podívá na hodinky, laxně se zvedá a jde otevřít ke dveřím. Do místnosti vchází rozhořčený Čukran, za ním komorník a Lamlová. Čukran se rozhlíží, ale když vidí, že nikdo není nablízku, tak se pološeptem pouští do komorníka.

ČUKRAN    Co si to o sobě myslíte? Stojím před domem již od půl, co Vám tak trvalo, proboha? Mluvím s Vámi! Takhle se chováte k hostům? Necháte je mrznout před vchodem? Jen se netvařte, já Vás viděl, jak vykukujete z okna v obýváku, jen jste se na mě podíval a zase jste se odporoučel! To je ale neslýchanost, že, Lamlová?

LAMLA       Možná měl tady pán jiné starosti a nestíhal, kupříkladu neměl ještě uklizeno a styděl se nás do toho nepořádku uvádět…

Komorník mluví se silným, avšak očividně falešným francouzským přízvukem.

KOMOR      Nevpouštím do domu návštěvu dříve jak v určený čas.

Čukran a Lamlová komorníka chvíli s podivem pozorují, pak dělají jakoby nic.

ČUKRAN    … A to jako proč?

KOMOR      Protože mi to bylo řečeno pánem domu.

ČUKRAN    Ach tak. Pan Widž sám to říkal?

LAMLA       (rýpavě) To je ale neslýchanost, že, Čukrane?

ČUKRAN    (už nahlas) Ale ne, vůbec. Bylo nám řečeno, abychom přišli v šest, ne v půl, ale v šest. Já jsem však raději dorazil dříve a dal najevo svou přítomnost tady pánovi. Pak jsem v klidu vyčkal.

LAMLA       Ano, ten klid se teď válí v podobě nedopalkách cigaret v křoví tady pod oknem.

KOMOR      Prosíme, nekuřte.

ČUKRAN    (přičichne si k prstům) Kde máte toalety?

KOMOR      Ve druhém patře, na konci levé chodby doleva a na konci té chodby levé dveře.

Čukran odběhne.

LAMLA       Není to pro pána domu poněkud nepraktické? Co dělá, když se zrovna nachází tady v přízemí?

KOMOR      Tak použije toalety v přízemí.

Zvonek. Komorník jde otevřít. Vrací se s vyděšenou Blůzovou, posléze odchází.

BLŮZOVÁ  Lamlová, neříkejte mi, že tu Čukran ještě není?

LAMLA       Ten by se sem doplazil, i kdyby mu ty nohy uřízly, Blůzová.

BLŮZOVÁ  Jste připravena?

LAMLA       Na co?

BLŮZOVÁ  Na něj. Obě víme, o čem je tenhle večer a on to ví jistě také.

LAMLA       (ironicky) Chcete snad naznačit, že by Čukran tak klesl a lezl šéfovi do zadku? Myslíte, že by byl něčeho takového schopen? On?

Oba vypuknou v smích.

BLŮZOVÁ  Mě by jen zajímalo, jak může ukládat svou dceru večer do postele a líbat ji na čelo s těmi stejnými ústy, s nimiž líže šéfovi prdel?

LAMLA       Co dcera, ale jeho manželka.

BLŮZOVÁ  (otřese se) Kde je tady záchod, nevíte?

LAMLA       Ve druhém patře, na konci levé chodby doleva a na konci té chodby levé dveře.

Blůzová odchází a za Lamlovou prochází Widžová, něco hledá, ale je rychle vyhnána
uklízečkou. Ta začne uklízet po místnosti.

UKLÍZEČ    Těšíte se, slečno?

LAMLA       Ach, to jste jen Vy. Neviděla jste pana Widže?

UKLÍZEČ    Dalo by se to tak říct.

LAMLA       Jak to myslíte?

UKLÍZEČ    (se smíchem) Však uvidíte! (odchází)

Vrací se Čukran.

ČUKRAN    Minul jsem se s Blůzovou…

LAMLA       Asi si potřebovala někam jít… (Lamla gestem ukáže, že si šla „přihnout“)

ČUKRAN    S ní má naše společnost zářivé vyhlídky.

Vchází Blůzová.

BLŮZOVÁ  S kým?

LAMLA       Vy jste nějaká rychlá.

BLŮZOVÁ  Kdo Vám říkal, že jsou záchody jen ve druhém patře? Vždyť jsou hned tady v přízemí.

ČUKRAN    Ten žabožrout!

LAMLA       Považovat toho muže za Francouze je urážkou Francie, Čukrane.

BLŮZOVÁ  Ještě tu nebyl? Šéf.

ČUKRAN    Ne, ne, ještě ne.

BLŮZOVÁ  Čukrane, jak dopadla ta aféra s—

ČUKRAN    Přešli ke Global Corp, jak jinak!

BLŮZOVÁ  Ach, to je mrzuté.

ČUKRAN    Ono to celé bylo trochu podezřelé.

BLŮZOVÁ  To máte asi pravdu. Většinu akcií Global Corp nedávno koupilo Transatlantic Investments.

ČUKRAN    Cože!

BLŮZOVÁ  Ano, to nevíte? Aurora Holdings se prodejem své dceřiné společnosti VDR Inc. postarala o reflation process pro akcie Transatlantic Investments o celých dvanáct procent a šest promile.

ČUKRAN    To je nesmysl, Blůzová. Reflation process je forwardation. Ten nemůže fungovat z matercorp na daughcorp.

BLŮZOVÁ  Tvrďte si, co chcete, ale numbers mluví clearly. Solidility trap nikoho nezajímá, jde jen o beveraged sell-out procesem reflation process.

ČUKRAN    Copak nepočítají s Lapper curve? Schrödingberg-Weitzmannbaum index způsobí vertical hyper-degration celého reflation process, pakliže nepřipočítají i neutral outcome tax k akciím matercorp Aurora Holdings a daughcorp VDR Inc.

BLŮZOVÁ  Tahle old growth theory je introgenous pro sufficient market hypothesis jejich reflation process, který externally i internally withholds jejich tangible assets v poměru s outward competition utility Global Corp.

Přichází komorník.

KOMOR      Je mi líto, ale pán domu uvízl na dálnici v koloně.

BLŮZOVÁ  A co to znamená?

KOMOR      Posílá své pozdravy a říká, abyste si užili večeři s jeho ženou. Do půl hodiny by snad měl být doma.

ČUKRAN    Ale tak to my na pána domu počkáme, půl hodina nic není…

KOMOR      Důsledně mi bylo řečeno, nechť se pokračuje v klasickém programu.

ČUKRAN    (okamžitě se postaví) Tak, pakliže to bylo řečeno!

KOMOR      Prosíme, seďte. Večeře se bude podávat za chvíli. Přijde pro vás osobně paní Widžová. Přála si vás pozdravit.

  Čukran se posadí. Komorník odchází a Čukran za ním ještě zavolá.

ČUKRAN    Taková čest…! (k sobě, tiše) Zatraceně.

LAMLA       Co se děje, Čukrane? Jako by Vás to nějak zklamalo.

ČUKRAN    Ale ne, vůbec.

BLŮZOVÁ  Mě tedy ano.

LAMLA       Souhlasím, Blůzová, mě také.

ČUKRAN    (zmateně) … Ano, mě také!

V pozadí prochází služebnictvo… Přijde kuchař, zhrozí se, vztekle odkráčí pryč. Pak
projde uklízečka, zachichotá se, odejde. Komorník projde bez zájmu. Zahradník projde ustaraně, jako by se něčeho obával. Nakonec se sejdou všichni čtyři, pozorují trojici na gauči, každý si drží svou emoci, pak něco zaslechnou a rozprchnou se do všech stran. Chvíli je ticho, pak vtrhne na scénu Šéfová, ve skutečnosti šéf převlečený za ženu.

ŠÉFOVÁ      Drahouškové, hostina začíná!

Konec prvního obrazu.



Intermezzo I.

Do místnosti vtrhne kuchař, za ním jdou v klidu uklízečka a komorník.

KUCHAŘ    A je to tady! Je to tady! Bože!

UKLÍZEČ    Já se začínám bavit…

KUCHAŘ    Jak se můžete bavit?

UKLÍZEČ    A jak se ty bavit nemůžeš? Nemůžeš se na to koukat jako vnější pozorovatel, s odstupem?

KUCHAŘ    To vážně nemohu. Omluvte mne, ale mám pocit, že se pán zbláznil!

UKLÍZEČ    Pst, ticho, vždyť jsou hned v jídelně…! A takhle o něm nemluv. Kde se v tobě bere ta drzost…

KUCHAŘ    Tak mi to vysvětlete. Vysvětlete mi to. Co to má být, tahle fraška?

UKLÍZEČ    Ubožáček se nudí…

KOMOR      (bez přízvuku) Oba se mýlíte.

KUCHAŘ    Tak o co tu jde?

KOMOR      Když uvrhnete člověka do nepřirozeného prostředí, kde se cítí být ohrožen, vypluje na povrch jeho nejčiřejší podstata. Chce vidět, jak se budou chovat.

UKLÍZEČ    Vidíš ho jako převelice komplikovaného muže! Pravda je však mnohem prostší. Je to pro něj jen hra. Třicet let jen schůzky a čísla a honba za úspěchem a co má ve výsledku? Jen peníze. Koupil si za ně už všelicos a tak ho to všelicos i omrzelo… Jen jedno jediné si doposud nekoupil – lidskou důstojnost.

KUCHAŘ    A já zase tvrdím, že se zbláznil. Všechen ten Xanax, Zoloft a Prozac si vybrali svou daň. Dneska oni, zítra my!

Náhle zazvoní zvonek. Atmosféra se změní, postavy zrozpačití.

UKLÍZEČ    Čekáme někoho?

Na scénu vtrhne Albertina, která nese v ruce kufr.

ZAHRAD    (vymýšlí, jak postavu uvést) Stála před vchodem. Podle toho, jak je promrzlá, tam postávala už nějakou chvíli. Nevšiml jsem si ji procházet kolem, jako by se tam jen tak zjevila zčistajasna…

UKLÍZEČ    Albertino! Co tu děláš?

  ALBERT      Vrátila jsem se.

UKLÍZEČ    Ach, na Vánoce?

ALBERT      Na furt!

UKLÍZEČ    Jak to myslíš?

Vchází Viktorie.

VIKTORIE  Jak to myslíš? Co tu pohledáváš tak brzo? Neznáš své místo, svůj čas a své dějství, svou motivaci?

ALBERT      Paní Viktorie, venku je zima, sněží černý sníh a lepí… Vykašlávám černý hlen.

VIKTORIE  Copak sis ničím jako postava neprošla? Kde je tvůj vývoj? Zasekla ses na místě? Máš furt modré oči – nevybledly ti! Co je to s tebou, Albertino?!

Albertina chvíli neodpovídá, pak se na místě rozpláče, komorník ji odejme kufr a
uklízečka si ji posadí k sobě.

UKLÍZEČ    No, no, neplač, co se děje?

Albertinu chytne hysterický záchvat, začne se třást.

ALBERT      Já už se tam nevrátím! Už nikdy! Nemůžu.

UKLÍZEČ    A proč by ne? Stalo se něco?

ALBERT      Přijde mi, že jsem ta jediná, kdo vidí na nebi ten velký černý mrak! A všichni chodí sem a tam a nevnímají ho. Jenomže já jeho tíhu cítím na bytě, ve škole, po putykách, při líbání, všude ho cítím a nejde se ho zbavit. Vidíš ho? Vidíš ho?!  (zírá do stropu)

UKLÍZEČ    To víš, že ano.

ALBERT      (klesne vyčerpaná) A všichni chodí sem a tam a nevšímají si ho a něco je nutí se smát, bavit se a tlachat, něco je nutí se líbat a nenávidět se, jako kdyby tu byl důvod k tomu všemu. Melu hlouposti, omlouvám se…

UKLÍZEČ    Jen povídej.

ALBERT      Přijde mi, jako kdyby to všechno byla jen hra. Všichni tu hrají o thálii. Připadám si lapená v divadelní hře, kde každý zná svou roli a své repliky, jen já ne. Nemám žádný scénář, nemám scénář.. (náhle v záchvatu vzteku) Ale dej mi jeden do ruky a já ho roztrhám!!

UKLÍZEČ    Pojď, odvedu tě na pokoj.

ALBERT      Nikam nejdu! Zůstanu tady, chci mluvit s tátou…

KOMOR      Mám ho informovat?
 
KUCHAŘ    Mohlo by to narušit celý večer…

ZAHRAD    Pán ho plánoval tak dlouho…

UKLÍZEČ    To počká. Teď se půjdeš vyspat. Pojď, pomůžu ti…

Uklízečka odchází s Albertinou, komorník bere kufr a jde za nimi.

ZAHRAD    I přesto, neměli bychom to říct?

KUCHAŘ    Ta dívka je nevypočitatelná, zkazí celý večer!

ZAHRAD    Proč to celé najednou hájíte?

KUCHAŘ    (zmateně) … Pán to chce. (odchází)

ZAHRAD    Nedá se tu dýchat.. (odchází)


Druhý obraz

Lamlová, Čukran a Blůzová sedí v salonku, všichni značně vyvedení z míry.. Čukran je vyloženě vyděšený, Blůzová se zdá být spíše zmatená a Lamlová je poněkud udivena.

ČUKRAN    Chutná večeře, že?

LAMLA       Vskutku.

ČUKRAN    Křupavá kůžička…

LAMLA       Výborná. A paní šéfová!

ČUKRAN    Co je s ní?!

LAMLA       Jak na vás působí?

ČUKRAN    Velmi příjemně.

LAMLA       Nepřijde vám na ní něco… jak to říct, zvláštního?

ČUKRAN    Co?

LAMLA       Já nevím… Napadá Vás něco, Blůzová?

BLŮZOVÁ  (vzpamatuje se, téměř vykřikne) Proboha lidi, vždyť je to náš šéf!

ČUKRAN    Cože!

LAMLA       Podobnost by tam byla.

ČUKRAN    Holý nesmysl!

LAMLA       Čukrane, uvažujte logicky. Buďto se náš pan šéf převlékl za svou ženu, nebo pojal za manželku ženu fyzicky téměř identickou s ním samotným. Nemá pan šéf náhodou dvojče, sestru?

ČUKRAN    Proboha! Ještě z něj dělejte zvrhlíka!

LAMLA       Buď to, nebo je to narcis.

BLŮZOVÁ  Přestaňte s těmi hloupostmi, je to on sám. Převlékl se a vydává se za svou manželku.

LAMLA       Jak si můžete být tak jistá, Blůzová?

BLŮZOVÁ  Vždyť jsou úplně stejní, Lamlová, otevřete oči! Není možné, aby si byli tak podobní!

LAMLA       Spíše velmi, velmi nepravděpodobné.

BLŮZOVÁ  Nechte toho.

LAMLA       Mě spíše zajímá, o co mu jde?

ČUKRAN    Nezbláznil se?

Vejde šéfová.

ŠÉFOVÁ      Tak, nesu vám to kafíčko.

ČUKRAN    (nervózně) Jé, to jste nemusel… -la!

LAMLA       Děkujeme.

BLŮZOVÁ  (prudce) Pane Widž—

ČUKRAN    (skočí ji do řeči) Jak se má! Jak se má, pan Widž? Už se ozval?

ŠÉFOVÁ      Ještě ne. Má se dobře. V poslední době byl ale, upřímně řečeno, takový trochu odtažitý. Myslím, že se mu toho teď hodně honí hlavou. Nepřijde vám?

ČUKRAN    Ničeho jsme si asi nevšimli. Co se děje?

ŠÉFOVÁ      Myslím – ale je to jen má domněnka – že chce odejít do důchodu. A proto si vás sem dnes pozval.

ČUKRAN    (zpozorní) Vážně?

ŠÉFOVÁ      Asi bych to neměla říkat, určitě jste už tak strašně nervózní! Ale já vám fandím, jste moc milí lidé! Uzavřeme spolu spojenectví, co říkáte?

BLŮZOVÁ  Spojenectví?

ŠÉFOVÁ      Co si o něm vlastně myslíte?

LAMLA       O kom?

ŠÉFOVÁ      O mém manželu.

LAMLA       No…

ŠÉFOVÁ      Nebojte se, nikomu to neřeknu!

ČUKRAN    Fantastický muž! Vůdce! Magnát! Jsem tak rád, že mám tu čest být jeho asistentem. Jeho schopnosti jsou naprosto dech beroucí!

BLŮZOVÁ  (zdráhavě) Postavil se za mě, ač mnozí o mne pochybovali. Věřil mi. Za to jsem mu vděčná asi nejvíce.

LAMLA       Souhlasím. Pod ním společnost vyloženě kvetla. Je to obchodní virtuos a nejen to – je velmi inteligentní, často jsme si spolu povídali o všem možném, dokonce jsme zabředli často v konverzacích i k filozofii… Stirner, Schopenhauer, Hegel – o těch všech má vyloženě encyklopedické znalosti.

ŠÉFOVÁ      Jste tak milí, drahouškové... teď mi ale řekněte, co si o něm vážně myslíte?

ČUKRAN    Prosím?

ŠÉFOVÁ      Uzavřeli jsme spolu přece spojenectví. Není důvod mi lhát. Kdyby byl skutečně tak dokonalý, jak říkáte, tak proč by bral posledních deset let antidepresiva? Jen do toho, mluvte, mluvte, zajímá mě váš skutečný názor.

  Všichni tři se zdráhají.

ŠÉFOVÁ      Tak mám začít já? Pane Čukrane, o Vás tvrdí, že slintáte po jeho křesle od té chvíle, co Vás povýšil. Své frustraci pak ulehčujete tím, že si občas ukrojíte kus z fondů, které každý měsíc posílá na účet charitám… Slečno Blůzová, Váš parfém poznávám, víte odkud? Z mého manžela. Nebojte se, nic Vám nezazlívám! Můj manžel je šovinista, nikdy byste se tak daleko nedostala, kdybyste to neudělala. Zatímco já z něj cítila Váš parfém, on zase často z Vás cítil alkohol... A slečno Lamlová, od Vás samozřejmě nemohl čekat to, co od Vaší kolegyně. Vždycky o Vás mluvil nejen jako studeném čumáku, ale také jako o kavárenské intelektuálce, jejíž jediné štěstí je, že je dcerou svého otce, manželova dlouholetého přítele… Tak, teď jste na řadě vy, drahouškové.

Všichni tři sedí jako zařezaní.

ČUKRAN    To… to je lež! Nikdy jsem naši společnost o nic neokrádal!

ŠÉFOVÁ      Společnost ne, to jsem netvrdila. Okrádal jste charitu.

ČUKRAN    Sprosté lži!

ŠÉFOVÁ      Tvrdíte, že můj muž je lhář?

ČUKRAN    Já… ne, to ne… nejspíš se to dozvěděl z nějakých pomluv…

BLŮZOVÁ  Omluvte mne na okamžik.

ŠÉFOVÁ      Slečno Blůzová, prosím! Já se na Vás nehněvám. Vím, že to bylo jen párkrát, a že jste pokaždé byla úplně namol. Naopak si Vás za to cením, jste statečná, jdete si za tím, co chcete, ať to stojí, co to stojí! Krom toho jste pozvedla i náš sexuální život, pokaždé, když přišel od Vás, páni, byl jako buvol! Jednou mi rozerval šaty přímo tady v salonku, přehnul mě přes pohovku a…

BLŮZOVÁ  Omluvte mne! (odchází)

ŠÉFOVÁ      Tak tedy, co si o mém muži myslíte?

LAMLA       (perplex, reaguje na současnou situaci) Je to pozoruhodný člověk. Myslela jsem si, že jsem ho znala velmi dobře, ale nyní zjišťuji, že nemám nejmenší ponětí, kdo vlastně je…

ŠÉFOVÁ      Zajímavé. (Čukran neodpovídá) Tak mne omluvte, půjdu se podívat po slečně Blůzové, snad jsem ji příliš neznepokojila… (odchází)

LAMLA       Čukrane, máte Vy vůbec nějaké morální zásady? Okrádat charitu? Jste pěkná svině, smím-li být tak smělá.

ČUKRAN    Alespoň charitou není má vlastní kariéra, Lamlová.

LAMLA       Zasloužil byste si facku.

Přijde uklízečka, jde s mopem, očividně jen prochází.

UKLÍZEČ    Směle do toho!

ČUKRAN    Co se to tu děje?

Uklízečka na něj chvíli kouká, pak pohodí rameny.

LAMLA       Proč směle do toho?

UKLÍZEČ    Paní šéfovou to pobaví.

ČUKRAN    Pobaví?

Vejde kuchař.

KUCHAŘ    Co to děláte! To nesmíte!

UKLÍZEČ    Nic jsem neřekla!

LAMLA       Co nesmí?

KUCHAŘ    Tohle! Mluvit s vámi!

UKLÍZEČ    Ty jsi ale pitomec, mluvit s nimi můžeme!

KUCHAŘ    Můžeme?

UKLÍZEČ    Omluvte nás, chlapci… (odvádí kuchaře pryč)

LAMLA       Něco tu nehraje. Buďto je služebnictvo banda bláznů, nebo je blázen náš šéf a jeho služebnictvo má bláznovství v popisu práce. 

ČUKRAN    Myslíte, že se šéf zbláznil, Lamlová?

LAMLA       Nevím, Čukrane. A hlavně nevím, co dělat – jak se chovat. Kdybych alespoň tušila, oč mu jde…

ČUKRAN    Já říkám, neodmlouvejte bláznovi!

LAMLA       Ale proč mu neodmlouvat? Proč si hrát na blázna? Abyste získal bláznovo místo?

ČUKRAN    Sama jste viděla, co dělá, když nehrajeme s ním! Vytahuje na nás špínu. Zničí nás, když nebudeme tančit, jak zpívá.

LAMLA       Ale o co mu jde?

ČUKRAN    Možná, že je to zkouška. Musí to mít nějaký smysl.

LAMLA       S tím si nejsem tak jista.

ČUKRAN    Nevěřím, že to dělá jen tak. Vždyť on sám říkal, že chce jít do důchodu! Stále se mezi námi rozhoduje!

Přijde šéfová.

ŠÉFOVÁ      Bohužel nemůžu slečnu Blůzovou najít, ale už jsem řekla služebnictvu… Drahoušci, nechtěli byste se podívat na mou sbírku baletek z broušeného skla? Mám ji v salonku ve druhém patře…

ČUKRAN    Moc rádi, paní.

ŠÉFOVÁ      Ach, to mne těší! Následujte mne.

Všichni tři odchází. Vchází Widžová, vztekle se prochází po místnosti, něco hledá, sprostě
nadává. Pak si lehá na gauč.

WIDŽOVÁ  Kurva, to se nedá.

Vchází komorník.

KOMOR      (bez přízvuku) Co tady—

WIDŽOVÁ  Já vim, já vim! Hned se odsud spakuju, jen potřebuju paralen, mám zase tu zkurvenou migrénu. V koupelně není a tady ve skříňkách je jen Valium a Ambien…

KOMOR      Co když přijdou?

WIDŽOVÁ  Tak budu improvizovat! To je toho! Najdi mi něco na tu hlavu a já zas půjdu!

Komorník odchází. Widžová chvíli leží, pak přijde Blůzová.

BLŮZOVÁ  Dobrý večer.

WIDŽOVÁ  Ježišikriste! Kdo jste? Doprdele, Vy jste jedna z nich, co?

BLŮZOVÁ  Blůzová, jsem tu na večeři… A Vy jste?

WIDŽOVÁ  Widžová. A teď mě omluvte, musím už jít.

BLŮZOVÁ  Widžová? Manželka pana Widže?

WIDŽOVÁ  Ale hovno. Chci říct, ne. Pardon, mám strašnou migrénu… (odchází)

Vrací se komorník.

KOMOR      (s přízvukem) Tady jste, mademoiselle Blouse… Madame Vás hledala.

BLŮZOVÁ  Kdo byla ta žena?

KOMOR      (dělá, že neví) Quoi?

BLŮZOVÁ  Nechte toho. Ten Váš přízvuk je naprosto otřesný. Kdo byla ta žena? Říkala, že se jmenuje Widžová. Byla to manželka pana Widže? Byla to manželka našeho šéfa?

KOMOR      … Je ne parle pas tchéque.

BLŮZOVÁ  Já Vám dám ženeparlepaček! Vybalte to!

KOMOR      Prosíme, nekřičte.

BLŮZOVÁ  Já vám jednu—

Přijde šéfová, Čukran a Lamlová. Komorník se vytratí.

ŠÉFOVÁ      Slečno Blůzová! Jsem tak ráda, že jste v pořádku. Doufám, že se na mne nezlobíte… Kde jste byla?

BLŮZOVÁ  Byla jsem si zakouřit před vchodem. Váš zahradník je velmi zajímavý člověk, oprašuje sníh z větví pudrovacím štětečkem. Chtěla jsem se s ním dát do řeči, ale dělal, že mě neslyší.

ŠÉFOVÁ      Je to hluchoněmý prosťáček, jeho rodiče byli černošští imigranti ze Somálska.

BLŮZOVÁ  Nezdál se být černé pleti.

ŠÉFOVÁ      A proč by měl být?

BLŮZOVÁ  Říkala jste, že jeho rodiče byli…

ŠÉFOVÁ      A?

BLŮZOVÁ  Zapomeňte na to. Paní šéfová, vadilo by Vám, kdybych si na chvíli pohovořila se svými kolegy? Jisté obchodní záležitosti…

ŠÉFOVÁ      Ale vůbec, směle do toho. (posadí se do spokojeně do křesla)

BLŮZOVÁ  Šlo by to o samotě, prosím?

ŠÉFOVÁ      Ale drahouškové, já tomu obchodnímu nonsensu stejně nerozumím.

ČUKRAN    Přece byste tu jen tak neseděla? Nechceme Vás nudit…

LAMLA       Přesně tak. Nepřinesla byste nám zatím to album s pohlednicemi s koťátky, o němž jste mluvila?

ŠÉFOVÁ      Inu, když na tom trváte! Hned jsem zpátky. (odchází)

Všichni tři dají hlavy dohromady, mluví rychle, pološeptem.

BLŮZOVÁ  Potkala jsem Widžovou.

ČUKRAN    Jeho manželku?

BLŮZOVÁ  Ano. Je tady. V domě.

LAMLA       Co teď?

BLŮZOVÁ  Musíme ji najít.

ČUKRAN    Proč?

BLŮZOVÁ  Jak, proč?

ČUKRAN    K čemu to bude?

BLŮZOVÁ  Konfrontujeme našeho šéfa, který se vydává za svou manželku, se svou manželkou! Šach mat! Konec!

LAMLA       To není jisté, může říct, že to není jeho manželka, třeba v tom jede s ním…

BLŮZOVÁ  Ta na to nevypadala. Zdála se být celou touto záležitostí spíše otrávená.

LAMLA       Už jen kvůli jeho reakci by to za to stálo… Postavili bychom ho do stejné situace, v níž se my nacházíme celý večer…

ČUKRAN    Zbláznily jste se?! Chcete tenhle večer překazit? Lamlová, před chvílí jsme se bavili o tom, že bychom měli hrát s ním!

BLŮZOVÁ  Cože?

LAMLA       Napadlo nás to, že možná chce, abychom hráli s ním…že je to způsob, jak si vybere svého následovníka.

BLŮZOVÁ  To je absurdní. Chcete hrát tu frašku s ním?

ČUKRAN    Pokud by mi to zajistilo jeho místo, proč ne.

BLŮZOVÁ  A co když chce přesný opak? Abychom se z toho vymanili?

LAMLA       A co když se pleteme? Co když je to vážně paní šéfová?

ČUKRAN    Prosím Vás, vždyť má plnovous!

LAMLA       Má babička měla také vousky, jako kocour.

ČUKRAN    Plnovous!

LAMLA       Uděláme kompromis. Budeme to hrát s ním a mezitím se pokusíme najít Widžovou.

ČUKRAN    Beze mne.

LAMLA       Jistě, Čukrane, Vy se od toho můžete kompletně distancovat, jak je Vám libo.

Přichází šéfová.

ŠÉFOVÁ      Drahouškové, album jsem nenašla. A volal manžel, že prý se dřív jak za hodinu nevrátí. Rád by však, abyste neodcházeli.

ČUKRAN    To je mrzuté, paní šéfová. Samozřejmě, že zůstaneme.

ŠÉFOVÁ      Jsem tak ráda! Užijeme si spousty legrace. Poslyšte, umí někdo z Vás na klavír?

BLŮZOVÁ  Já ano.

ŠÉFOVÁ      Drahoušku, zahrála byste mi na něj? Máme ho v hudebním salonku v prvním patře. Cítím se dnes večer tak mladě, až bych zpívala… Mám?

BLŮZOVÁ  Co?

ŠÉFOVÁ      Mám zpívat?

BLŮZOVÁ  Teď?

ŠÉFOVÁ      Tak když tak naléháte, tak já zazpívám! Pojďte, drahoušci, do salonku…

Konec druhého obrazu.



Intermezzo II.

KUCHAŘ    Ví o Widžové!

UKLÍZEČ    To nic, to nic. Vždyť to nic nemění…

KUCHAŘ    Že ne?

UKLÍZEČ   Ne, všechno jde tak, jak má. Chovají se podle pravidel. A to o tom hledání… Zamkla jsem ji na pokoji, nedostanou se k ní. Takže buď v klidu, vrať se do kuchyně a já začnu asi zase utírat prach, dneska už potřetí…

KUCHAŘ    Co slečna Albertina?

UKLÍZEČ    Je na pokoji, doufám.

KUCHAŘ    Co když začne bloudit po domě?

UKLÍZEČ    Tu zamykat nehodlám, jestli to navrhuješ.

KUCHAŘ    To ne, to ne… jasně, že ne. Ale měli bychom ji hlídat. Už jen kvůli tomu, aby náhodou nedošlo k dalšímu incidentu, pokud mi rozumíte. Zdála se rozrušená.

UKLÍZEČ    To už je za námi. Už má jiné léky. A doktora.

Komorník vtrhne do místnosti.

KOMOR      (bez přízvuku) Je pryč! Albertina je pryč.

Zahradník vtrhne do místnosti.

ZAHRAD    Je na střeše! Albertina je na střeše!
                     
UKLÍZEČ    Proboha, Albertino!

Všichni se rozutečou.


Třetí obraz

Do salonku přichází apatická Albertina. Lehá si na gauč. Po chvíli přichází Lamlová.

LAMLA       Slečno?

ALBERT      Kdo jste? Někdo nový? Přineste mi tátovo Valium, je tam v té komodě…

LAMLA       Já nejsem nikdo ze služebnictva.

ALBERT      Tak kdo jste?

LAMLA       Jsem tu na večeři u pana Widže.

ALBERT      Aha, tak proto se mnou nemůže mluvit… Jak jinak, vždycky se něco najde…

LAMLA       Vy jste jeho dcera?

ALBERT      Ano, ale nebýt rodného listu, nebyla bych si tak jistá.

LAMLA       Mohu se Vás na něco zeptat?

ALBERT      Dejte mi pokoj..

LAMLA       Kde má pokoj Vaše matka?

ALBERT      Proč to chcete vědět?

LAMLA       Je to důležité.

ALBERT      (zvedne se) O co tu jde?

LAMLA       Kolikrát jsem už tuhle otázku dneska slyšela… Potřebuji Vaši pomoc, prosím.

ALBERT      Doneste mi to Valium a rovnou mi přineste i ten Ambien, co tam někde je.

Lamlová přejde ke komodě a vyndá z ní léky, které předá Albertině.

ALBERT      Poslouchám.

LAMLA       Nejprve se Vás chci zeptat, ač nečekám upřímnou odpověď… Jste tou, za níž se vydáváte?

ALBERT      Nerozumím?

LAMLA       Jste vážně dcera pana Widže, nebo taky hrajete tu hru?

ALBERT      Jakou hru?

LAMLA       Nevím, jak to nazvat. Jako kdyby tu všichni hráli nějaké divadlo.

Albertina ztuhne.

LAMLA       Podle reakce hádám, že o tom nic nevíte. Proto potřebuji vědět, kde má Vaše matka pokoj. Je to důležité.

ALBERT      Druhé patro, naproti záchodu, levá chodba…

LAMLA       Vím. Děkuji Vám. (zvedá se na odchod)

ALBERT      Počkejte! Co jste tím myslela, tím divadlem?

LAMLA       Nevím, jak to popsat. Zdá se, že každý tu hraje nějakou roli, že každý má nějaký scénář, jen já ne! Je to vlastně docela zábavné.

ALBERT      Zábavné? Co Vám na tom přijde zábavného? Co je zábavného na tom tápání, na té nejistotě, na tom velkém černém mraku, co se nad námi vznáší…

LAMLA       Je zábavné hledat z toho cestu ven.

ALBERT      A ona nějaká je?

LAMLA       Ano, je nutné jen najít tu správnou strategii. Vezměme si Vašeho otce.

ALBERT      (náhle klesne na mysli) Už nemůžu.

LAMLA       (reaguje nesmyslně) Vy jste ještě neměla tu čest? Váš otec se vydává za Vaši matku.

ALBERT      Mohla byste držet hubu, prosím?

LAMLA       Takovéto chování jsem u něj nikdy dříve nespatřila. Nenapadá Vás, z čeho pramení?

ALBERT      Dejte mi pokoj…

LAMLA       (jako by odpovídala na úplně jinou repliku) To mě ani nenapadlo. Zajímavé.

ALBERT      (mluví sama se sebou) Všechny prsty mi ochabnou. Páteř mi změkne a kolena se mi podlomí. Cítím, jak se všechno třese. Chci klid! Ticho, pauzu na poznámky.. Kdy přijde ta katarze?… Přestaňte hrát. Přestaňte na chvíli všichni hrát, prosím, přestaňte, přestaňte… Potřebovala bych intermezzo, jsem tak vyčerpaná, jsem tak šíleně vyčerpaná ze všech těch nonverbálních dohrávek a gest. Dopadá na mě tíha opony a stovek zbytečných dialogů. Je tohle adekvátní? Dává to smysl, v kontextu psychologie mé postavy? Nedává? Tak si to domyslete, domyslete si mou hloubku, všichni jsme tak promyšlení a propletení… Ale v tom případě, kde je ona dokonalost? Odkud svítí ta bodová světla, která podtrhují mé emoce a kde je nesmírnost Marcelových lásek?... Potřebuju pauzu, potřebuju pauzu. Slyšíte? Pauzu! Pauzu! Dejte mi pokoj!

Metascéna I

  Na scénu přichází většina postav.

ZAHRAD    Co to vyvádíš?

ALBERT      Potřebuju pauzu, už to nedávám.

LAMLA       Nejede podle replik, mele kraviny.

ALBERT      Prosím, pauzu, krátkou, jen na chvíli…

ZAHRAD    Co máme dělat?

Postavy čekají.

ALBERT      Prosím vás…

VIKTORIE  Albertino, Albertino, Albertino. Takhle to přece nefunguje. Takhle se nemůžeš chovat.

ALBERT      Paní Viktorie, jen pauzu, na kafe, prosím…

Ostatní postavy opodál přihlížejí.

VIKTORIE  Kolik takových pauz už tu bylo? Albertino, ty se spíše než hraní věnuješ pití kávy! A takhle to přece nefunguje, nemůže fungovat, co by to byl za svět, kde by lidé pili jen kávu… Nebo dobře, pij si kávu. Ale jakou si dáš? Espresso, capuccino, ristretto, lungo, espresso doppio, café macchiato, latte, latte macchiato, americano, café mocca, cortado, frapé? Mám ti ji snad udělat? Mám se zvednout a dojít ti udělat kafíčko, naší chudičké Albertině? (zvedá se a míří k Albertině)

ALBERT      Ne, prosím…

VIKTORIE  (prudce) Turka ti udělám! Samozřejmě, jak jinak, Albertina pije jen turka! Nepije se nic jiného, než turek! Český, vařící, s lógrem, s bahnem na dně skleničky! Kdy už konečně pochopíš, že všechno je to jedna a ta samá káva? Kdy už se konečně naučíš pít něco jiného?

ALBERT      Ale mě chutná..

VIKTORIE  Ne, nechutná. Jsi jen tvrdohlavá. Všichni tady pijí kávu, jen ty piješ ten hnus a cítíš se být lepší než ostatní. Jsi tvrdohlavá, jsi tvrdohlavá a neumíš hrát. K čemu mi jsi, když neumíš hrát? K čemu mi jsi, když neumíš hrát tak, jak se po tobě požaduje? K čemu, ptám se?

Albertina mlčí. 

VIKTORIE  K ničemu. Jsi k ničemu. Takhle to přece nefunguje, Albertino. Musíš hrát. Musíš sedět rovně a povídat si, když si s tebou lidé chtějí povídat, musíš sedět před kavárnami na terasách s přáteli minimálně dvakrát do týdne, musíš ohnout hřbet před legiemi svých mrtvých předků, musíš se tyčit do vzduchu jako nejmladší lístek na vrcholu koruny a sahat do hlubin země jako špička nejstaršího kořene svého rodokmenu, musíš dýchat s plícemi zatíženými nesnesitelnou váhou historie, musíš ráno vstát a pozdravit ten velký černý mrak a večer se s ním loučit, musíš si zlámat kosti a ohoblovat vrstvy masa, musíš přikývnout obrovskému nekonečnému vesmíru, který ti nikdy nepoložil žádnou otázku, protože takhle se to dělá a takhle to funguje. Musíš přijít na konci tohoto příběhu, poučená ze své pošetilosti, a přijmout s vděčností a pokorou to, kým ses vždy měla stát. Musíš dohrát svou roli. Už tomu rozumíš? Rozumíš tomu, jak jsi strašně hloupá? Řekni, že jsi hloupá, abych si byla jistá, že tomu rozumíš.

ALBERT      (potichu) Jsem hloupá..

VIKTORIE  Neslyšela jsem tě.

ALBERT      Jsem hloupá.

VIKTORIE  Pokračujte.

LAMLA       A co s ní?

VIKTORIE  Ignorujte ji, jeďte podle svých replik normálně dál.

ALBERT      Prosím…

Albertina je odvedena několika herci ze scény pryč, zatímco zoufale prosí.


Čtvrtý obraz

Na scénu přichází šéfová, Čukran a Blůzová.

ŠÉFOVÁ      To bylo legrační, viďte?

VIKTORIE  Máte příjemný bas, paní šéfová.
BLŮZOVÁ  Máte příjemný bas, paní šéfová.

ŠÉFOVÁ      Ale ne, tomu se říká alt, drahoušku, alt!

BLŮZOVÁ  Jistě…

ŠÉFOVÁ      Kde je slečna Lamlová? Na tom záchodě už je nějak dlouho, nemyslíte?

BLŮZOVÁ  … Možná se ztratila. Raději ji půjdu najít.

ŠÉFOVÁ      Neobtěžujte se, pošlu někoho ze služebnictva!

BLŮZOVÁ  To je v pořádku, půjdu ráda! Moc se mi totiž líbí Váš domov, paní Widžová, ráda bych si prohlédla jeho chodby, pokud nevadí. (škodolibě) Vy si zatím pohovořte tady s Čukranem, určitě si toho máte tolik co říct… (odchází)

ŠÉFOVÁ      … Můžu Vám říct něco bláznivého? Ale musíte mi slíbit, že se nevyděsíte.

ČUKRAN    To Vám bohužel nemůžu zaručit.

ŠÉFOVÁ      Víte, cítím se s Vámi tak.. frivolní.

ČUKRAN    P-prosím?

ŠÉFOVÁ      Mám ráda silné, ambiciózní muže. Připomínáte mi mého manžela za mlada…

ČUKRAN    To mě.. to mě těší!

ŠÉFOVÁ      Když mi ukážete, co je ve Vás… tak se u manžela přimluvím, ať věnuje Vaší budoucnosti… pečlivou pozornost.

ČUKRAN    Co tím myslíte, paní..?

ŠÉFOVÁ      (vrhne se na Čukrana) Dobijte mne jak tvrz! Chci se zase cítit mladá, se štíhlými lýtky a větrem ve vlasech, když mě ponesete v náručí!

VIKTORIE                                                 -la!
ČUKRAN    Vy jste se zbláznil… –la!

ŠÉFOVÁ      Ale no tak. Já si všimla, jak po mně očkem pokukujete…

ČUKRAN    (poraženě) Já nemůžu odhlédnout, ani kdybych chtěl.

ŠÉFOVÁ      Tak vidíte! Co Vám tedy brání, mladý muži?

ČUKRAN    Co Váš pan manžel?

ŠÉFOVÁ      Co je s ním?

ČUKRAN    Co by na tohle řekl?

ŠÉFOVÁ      (zaskočeně) Ach, máte pravdu… Co to jen dělám! Omluvte mne. Víte.. někdy se zkrátka nudím.

ČUKRAN    Tak se dejte do šití.

ŠÉFOVÁ      To nemyslíte vážně! Za koho mě máte, za nějakou babku? Možná se vám to nezdá, ale můj manžel měl víc než dva důvody, aby si mě vzal! Jako emancipovaná žena potřebuji intelektuální stimulant.

ČUKRAN    Chcete si povídat?

ŠÉFOVÁ      To mě nudí…

Chvíli je ticho.

ŠÉFOVÁ      Já vím, komu můj manžel přenechá svůj post.

ČUKRAN    Cože?!

ŠÉFOVÁ      (mrkne) Chtěl byste to vědět?

ČUKRAN    No, já… ne, pán mi to řekne sám, až bude čas… ale mohla byste mi to… třeba jen naznačit, viďte?

ŠÉFOVÁ      Já Vám to klidně řeknu. Je to slečna Blůzová.

ČUKRAN    To ne!

ŠÉFOVÁ      Přesně tak.

ČUKRAN    Ne…

Šéfová nechá Čukrana se chvíli topit ve zklamání a lítosti.

ŠÉFOVÁ      … Ale, řekněme, že by se někdo, někdo velmi blízký u mého manžela přimluvil… Pak je podle mne možné tento rozsudek ještě zvrátit.

ČUKRAN    … To byste pro mne udělala?

ŠÉFOVÁ      Samozřejmě za jistou protislužbu.

Čukran nejprve zkamení, pak si začne rozepínat kalhoty…

ŠÉFOVÁ      Neblázněte! To jsem nemyslela.

ČUKRAN    (vytahuje si kalhoty) Tak co tedy?

ŠÉFOVÁ      Zabavte mne.

ČUKRAN    Ale jak?

ŠÉFOVÁ      Proboha, to za vás musím všechno vymýšlet? Nemáte žádnou fantazii?

Čukran jen kouká.

ŠÉFOVÁ      Kristova noho… Tak třeba… Štěkněte.

ČUKRAN    Prosím?

ŠÉFOVÁ      Řekla jsem štěkněte!

ČUKRAN    … Haf?

ŠÉFOVÁ      Více! Lépe!

ČUKRAN    Haf… haf.

VIKTORIE  Štěkejte!
ŠÉFOVÁ      Štěkejte! Už vím – dělejte mi psa! Štěkejte! Na čtyři!

ČUKRAN    (sleze na čtyři) Haf haf haf! Haf haf! Haf haf haf!

ŠÉFOVÁ      Výborně! A nepřestanete dělat psa, dokud neřeknu, ano?

ČUKRAN    … D-dobře.

ŠÉFOVÁ      Pes umí mluvit?

ČUKRAN    Haf.

ŠÉFOVÁ      To už je lepší. (zatleská)

Přijde komorník.

KOMOR      Oui, madame?

ŠÉFOVÁ      Jděte vyvenčit tady… Princeznu.

KOMOR      Jak si přejete, madame.

Komorník přinese obojek a odvede si Čukrana na vodítku. Ten ještě věnuje vyděšený pohled
šéfové, ta si ho ale už nevšímá. Přichází Lamlová.

LAMLA       Omlouvám se, že to tak trvalo… Nemohla jsem najít toalety a pak jsem zabloudila…

ŠÉFOVÁ      To je v pořádku. Posaďte se ke mně, drahoušku.

LAMLA       Paní šéfová, někoho jsem tady potkala.

ŠÉFOVÁ      Kohopak?

LAMLA       Vaši dceru.

Vchází vyděšená a zmatená Albertina, rozhlíží se kolem, kráčí po scéně.

VIKTORIE  Albertino?!
ŠÉFOVÁ      Albertinu? Ona je doma?

LAMLA       Ano. Zdála se být poněkud roztěkaná.

ŠÉFOVÁ      Kde je?

ALBERT      Tady jsem!

LAMLA       Nevím, chvíli jsme si povídali a pak beze slova odešla…

ŠÉFOVÁ      Pošlu personál, ať ji najde… Děkuji, jste zlatá.

ALBERT      (frustrovaně, zoufale) Replika, replika, replika…

VIKTORIE  Albertina mi řekla něco velmi zajímavého—
LAMLA       Albertina mi řekla něco velmi zajímavého—

ŠÉFOVÁ      Já Vám také musím něco říct. Vím, kdo se stane příštím šéfem společnosti mého manžela!

ALBERT      (hlasitě) Blablabla, blablabla, blablablablablabla—(mluví přes následující repliky)

LAMLA       Vážně?

ŠÉFOVÁ      Chcete to vědět?

LAMLA       Ano, chci.

Albertina zmlkne, klesne v kolenou, třese se a pak se pomalu zvedá.

ŠÉFOVÁ      Je to Čukran.

LAMLA       (zklamaně) To ne.

ŠÉFOVÁ      Nic není ztraceno, nebojte se! Jsem ochotna se u manžela přimluvit.

LAMLA       Skutečně?

ŠÉFOVÁ      Ano! Líbíte se mi. Ale chtěla bych, abyste za to pro mě něco udělala.

LAMLA       Jistě, řekněte si, paní.

ŠÉFOVÁ      Skvěle, drahoušku. (zatleská)

Vejde uklízečka.

UKLÍZEČ    Ano?

ŠÉFOVÁ      Přines ten koš, jak jsem ti říkala.

Uklízečka přikývne a odchází.

ŠÉFOVÁ      To se zasmějete! Bude to strašná legrace. S Vaším kolegou Čukranem nás napadla taková srandovní hra. Přidáte se?

VIKTORIE                                  tak rád
LAMLA       Pokud si to přejete, tak rád.

ŠÉFOVÁ      Je to takový vtípek!

 Albertina vlepí Šéfové facku, ta nereaguje. Vejde uklízečka, přinese koš se špinavým spodním prádlem a položí ho k Lamlové.

LAMLA       To je ten vtípek?

ŠÉFOVÁ      Ano! Ale musím Vám ho vysvětlit. Vezměte ten koš, tady uklízečka Vás zavede do prádelny a vyperte v ruce manželovo spodní prádlo.

LAMLA       Prosím?

ŠÉFOVÁ      Vtipné, že? Zasmějte se, abych poznala, že Vám to také přijde vtipné.

ALBERT      (zničeně) Dejte mi pokoj.

LAMLA       Nevím, co bych—

ŠÉFOVÁ      Proč se ještě nesmějete?

Lamlová zírá na šéfovou.

ŠÉFOVÁ      Tak bude to? Smějte se…! (podrážděně) No tak se smějte!

LAMLA       Haha… ha.

ŠÉFOVÁ      Výborně. Tak běžte. Vraťte se, až to vyperete.

Uklízečka jde napřed, do místnosti vchází Blůzová, překvapeně zírá na Lamlovou, ta ji ještě
stačí něco říct.

  LAMLA       Widžová je ve druhém patře, naproti záchodům. Zamkla se tam. (odejde)

BLŮZOVÁ  Co se tu stalo?

ŠÉFOVÁ      Můžeme si promluvit?

BLŮZOVÁ  Jistě.

ŠÉFOVÁ      Posaďte se ke mně… Abych byla upřímná… Vím, komu můj manžel chce věnovat svůj post a vůbec, ale vůbec se mi to nezamlouvá, drahoušku.

BLŮZOVÁ  Komu?

ŠÉFOVÁ      Je to slečna Lamlová.

BLŮZOVÁ  Lamlová?

ŠÉFOVÁ      Přesně tak.

VIKTORIE                       Tak aspoň, že to není Čukran.
BLŮZOVÁ  Já se snad… Tak aspoň, že to není Čukran. Ale i tak… Lamlová…

ŠÉFOVÁ      Víte, já Vám fandím. Jste my sympatická. Nenecháte si nic líbit.

BLŮZOVÁ  Děkuji Vám, ale pod tou fasádou je hrozný bordel.

ŠÉFOVÁ      Na tom nezáleží. Jde jen o tu fasádu. Nikoho nezajímá, co máte pod ní! Červotoči, vlhkost, plíseň? No a co? Hlavně ať to není vidět. Nechte si tu fasádu zrekonstruovat, čím častěji a důkladněji, tím lépe. Denní a noční hydratační krémy, kondicionéry a šampony, tělová mléka, lifting, liposukce, botox, plastické operace, solárium, fitness a wellness, doplňky stravy a Prozac, Xanax, Zoloft a Valium a Ambien. A když je nejhůř, tak i trocha toho koksu!

BLŮZOVÁ  (zaskočeně) Jistě.

ŠÉFOVÁ      Chci Vám pomoci. Jsem ochotná přimluvit se u svého manžela, aby si své rozhodnutí ještě rozmyslel.

BLŮZOVÁ  To po Vás nemůžu chtít, paní šéfová.

ŠÉFOVÁ      Ale já to chci udělat!

BLŮZOVÁ  To bych Vám byla moc vděčná.

ŠÉFOVÁ      Jenomže bych za to ráda něco dostala.

BLŮZOVÁ  Jistě, řekněte si. Cokoliv.

ŠÉFOVÁ      Trošku se v poslední době nudím, dny jsou tu dlouhé a šití mě nebaví. Dlouho jsem žila jen pro tyto večery ve společnosti přátel či kolegů mého manžela, ale i ty jsou nyní trochu jednotvárné… Ráda bych, abyste si se mnou zahrála takovou hru.

BLŮZOVÁ  Hru? Klidně! Ale musím Vás varovat, mám bohaté zkušenosti se synovci…

ŠÉFOVÁ      Dělejte mi opěrku pod nohy.

BLŮZOVÁ  Prosím?

ŠÉFOVÁ      Dělejte mi opěrku pod nohy.

BLŮZOVÁ  Mám Vám dělat opěrku pod nohy?

ŠÉFOVÁ      Byla byste tak laskava? Velmi by mne to pobavilo.

VIKTORIE                                                                                             když to musí být…
BLŮZOVÁ  (kleká si) Inu… když… když by vás to tedy pobavilo… když to musí být…

Šéfová si chce na Blůzovou hodit nohy, ta se ale v poslední moment vzepře.

  BLŮZOVÁ  Ne! Tohle už je snad trochu moc!

ŠÉFOVÁ      Prosím?

BLŮZOVÁ  Nepřeháníte to trochu? Nevím, oč Vám tu jde, ale nehodlám tu trpět něco tak ponižujícího!

ŠÉFOVÁ      Odmítáte?

BLŮZOVÁ  To si pište, že odmítám! A víte co, já i odcházím! Tohle už je na mne příliš.

ŠÉFOVÁ      Takže přenecháte Čukranovi místo ředitele?

BLŮZOVÁ  … Čukranovi? Neříkala jste předtím Lamlová?

ŠÉFOVÁ      Chtěla jsem říct—

BLŮZOVÁ  Vy si tu s námi jen hrajete. Neuvěřitelné… Odcházím.

ŠÉFOVÁ      Projděte těmi dveřmi a máte padáka.

BLŮZOVÁ  Prosím?

ŠÉFOVÁ      Vraťte se, poklekněte na čtyři a dělejte mi opěrku pod nohy. Jinak poletíte a já se postarám o to, abyste už v žádné jiné firmě nezískala místo.

BLŮZOVÁ  To nemůžete.

Vchází komorník s promrzlým Čukranem na vodítku.

ŠÉFOVÁ      Kde máte pytlík?

KOMOR      On nebyl, madame.

ŠÉFOVÁ      A proč se psi teda venčí? Nehodlám tady pak někde najít překvapení, tyhle koberce jsou drahé! Mazejte ven a nevracejte se, dokud nebude!

KOMOR      Jak si přejete, madame.

Čukran vyvalí oči a je odtažen pryč. Blůzová jen zírá.

ŠÉFOVÁ      Je to můj pejsek. Stejně tak jako Vy jste teď moje opěrka pod nohy a Lamlová je má pradlena.

BLŮZOVÁ  O co Vám jde?

ŠÉFOVÁ      Chci se jen pobavit. Tak šup. Bolí mě nožky.

Blůzová téměř v šoku poklekává na zem a nechává na sebe položit nohy šéfové. „Vchází“
Albertina.

ALBERT      Tati.

ŠÉFOVÁ      Albertino, dcerko moje, přijela jsi na Vánoce?

ALBERT      Tati, co to má být, tahle fraška?

ŠÉFOVÁ      Albertino, já teď nemám čas…

ALBERT      Nemáš čas? Tak si dáme intermezzo! Paní Viktorie! Jedno jediné intermezzo, etudu na téma návrat marnotratné dcery.. A pak se Vám navždy podvolím.

VIKTORIE  … Budiž.

Intermezzo III.

ALBERT      Pro koho hraješ tohle divadýlko?

ŠÉFOVÁ      Albertino, posaď se… Pověz mi, co se ti stalo.

ALBERT      Včera jsem byla na charitativním galavečeru. Byla jsem pozvána jakožto dcera váženého přispěvatele, pana Widže. Organizátorem a tou, která se houpala na lustru, byla samozřejmě naše milovaná, vážená paní Viktorie! Potlesk pro Vás, bylo to vážně kouzelné. Desítky třpytících se prasat s lvími a žraločími hlavami si vzájemně čuchalo k zadkům a uzavřeni v klasicistním sále tleskali své dobročinnosti, zatímco ještě ten samý den vyhodili polovinu svých zaměstnanců či ani okem nezavadili o bezdomovce před svým hotelem. Z dálky narůstají všem křídla a tobě taky, tati. Dokážeš uvěřit tomu, že se mi začalo stýskat? Po tobě a po matce? Začala jsem téměř litovat toho, jak jsem toho lednového rána beze slova odešla s kufrem v ruce. Ale pak se vrátím a vidím, že se tu vůbec nic nezměnilo. Všichni jen hrají a když chce člověk s někým od srdce mluvit, musí ohnout hřbet před Viktorií!

ŠÉFOVÁ      Albertino, tohle s tebou nemá nic společného. Kdybych věděl, že přijdeš, nedělal bych to… Beze slova jsi odešla a teď se vrátíš a čekáš… co ode mne čekáš? Co vlastně chceš?

ALBERT      Chci ti poděkovat za tvé geny, díky nimž nejsem schopna ráno ani vstát, aniž bych si musela vypít svůj chemický koktejl!

ŠÉFOVÁ      Tak to i já pozvedávám svou číši a přiťukávám si s tebou! Albertino, kde se v tobě bere ta arogance?

ALBERT      Je arogantní chtít mluvit se svým otcem?!

ŠÉFOVÁ      Je arogantní myslet si, že jsi nevinná! Ty víš moc dobře, že můžeš kdykoliv tohle divadýlko opustit, vždyť už jsi to jednou udělala! Ale zase ses vrátila! Proč?

ALBERT      Vždyť já nemám na výběr! Jsem Albertina a toho se už nikdy nezbavím!

ŠÉFOVÁ      Nebuď tak dramatická. (smutně, k sobě) Nikoho to nezajímá…

Albertina mlčí.

ŠÉFOVÁ      Albertino, proč ses vrátila?

ALBERT      Vím, proč jsem odešla. Ale proč jsem se vrátila? Proč teď? Nevím. Slyšela jsem v hlavě takový malinkatý hlásek, snad škvora v uchu, co mi šeptal: ještě ne, ještě ne, až přijde čas. Bodla jsem se do uší nůžkami, ale jen jsem je zlomila... Utíkám, ničemu už nerozumím, slyším věty, ale připadají mi vytržené z kontextu, vidím gesta a výrazy ve tvářích, ale připadají mi prázdné a umělé, bez hloubky. Utíkám, tati, utekla jsem tehdy a utekla jsem i teď.

ŠÉFOVÁ      (něžně) Máš stejně modré oči, jako jsem měl já ve tvém věku. A jednoho dne ti zčernají, taky se dočkáš.

ALBERT      Mluv se mnou!

ŠÉFOVÁ      A co dělám?

ALBERT      Odříkáváš repliky zoufalého otce, jemuž se vrátila odcizená dcera! Mluv se mnou! Slyšíš mě? Mluv se mnou! Vysvětli sebe a vysvětli mne! Chci jasno! Chci toho moc, když jednou v životě nechci doprdele nic jiného, než jasnou, upřímnou odpověď, bez postranních gest, rozpačitých pomlk a zakrytých pohledů?

Šéfová začne mluvit, ale Viktorie ji zakryje ústa.

ALBERT      Je konec.

ŠÉFOVÁ      (Šéfová se vymkne Viktorii) Albertino, něco ti povím, něco, co ví každý jednotlivý člověk na téhle zemi, ale lidstvo o tom nemá ani ponětí… Nikdo nezná svou roli. Tohle celé je jen jedna velká improvizace, to druzí si myslí, že ji známe, to oni analyzují naše gesta a repliky, to diváci se noří do našich psychologických hlubin, které neexistují. Tahle fasáda tvoří všechno, co jsem.

ALBERT      Nic víc tu není?

ŠÉFOVÁ      Nic víc tu není.

VIKTORIE  Albertino, je čas, pojď, drahá, dáme si kávu… Dáme si preso, co ty na to!

Albertina odchází v doprovodu Viktorie.



Pátý obraz

Vejde Lamlová.

LAMLA       Tady je spodní prádlo Vašeho manžela. Vše ručně vyprané, jak jste si přála. Bohužel nevím, kde máte sušičku, v prádelně není.

ŠÉFOVÁ      Tak se zeptejte personálu, přece mě s tím nebudete otravovat?

LAMLA       Váš personál buďto nemůžu najít, nebo mne ignoruje.

ŠÉFOVÁ      A to je snad můj problém?

LAMLA       Ano. Váš manžel bude mít mokré prádlo.

ŠÉFOVÁ      A čí to bude vina?

LAMLA       Pradleny, samozřejmě.

ŠÉFOVÁ      Přesně tak.

LAMLA       Pradleny. Ne Lamlové.

ŠÉFOVÁ      Prosím?

LAMLA       Řekl jsem, že to bude vina pradleny.

ŠÉFOVÁ      (podrážděně) A Vy jí snad nejste?

LAMLA       Jsem pradlena stejně tak, jako Vy jste paní šéfová.

ŠÉFOVÁ      (udiveně) ... Ano, ano, to jste.

LAMLA       Tudíž pradlena bude mít problém. Ale Lamlové se to vůbec netýká.

ŠÉFOVÁ      (pobaveně) Zajímavé.

LAMLA       Máte pěknou opěrku pod nohy.

ŠÉFOVÁ      Děkuji, drahoušku. Pravá kůže, chcete si sáhnout?

LAMLA       To je dobré.

Vchází komorník s Čukranem. Ten je naprosto zdevastovaný a ještě vzlyká. Komorník
vítězoslavně pozvedává pytlík.

KOMOR      Princezna udělala bobo.

ŠÉFOVÁ      Šikovná. Pojď ke mně, Princezno. Princezno, slyšíš? K noze.

  Čukran přejde pomalu k šéfové, ta ho začne hladit po hlavě.

LAMLA       Chci Vám konečně říct, co jsem se dozvěděla od Albertiny.

ŠÉFOVÁ      Poslouchám, drahoušku.

LAMLA       Vím, že je tady v domě ještě jeden obyvatel.

ŠÉFOVÁ      Jakže?

LAMLA       Paní Widžová. Vím, že je tady. Je na svém pokoji.

  Šéfová sundá nohy z Blůzové a přestane hladit Čukrana.

ŠÉFOVÁ      Cože, jak o ní víte?

LAMLA       Paní Widžová je manželka pana Widže, mého šéfa. Ale jak může být paní Widžová ve svém pokoji, když sedí přímo přede mnou?

  Šéfová zírá na Lamlu v neuvěření.

ŠÉFOVÁ      Přiveďte paní Widžovou.

KOMOR      Oui, madame. (odchází)

ŠÉFOVÁ      Slečno Lamlová, Vy nejste kavárenská intelektuálka. Celou tu dobu na Vás koukal můj manžel s pochyby, ale to se brzo změní.

LAMLA       Bavila jsem se, vážně. Ale už je konec, pane Widži.

Vchází komorník s paní Widžovou.

LAMLA       To jste to vzali z druhého patra docela rychle, běželi jste?

WIDŽOVÁ  Z druhého patra?

LAMLA       Ano, tam máte pokoj.

ŠÉFOVÁ      Tam je můj pokoj.

LAMLA       Váš?

ŠÉFOVÁ      Ano, paní Widžové.

LAMLA       Ale vždyť Vy jste…

WIDŽOVÁ  Paní Widžová, už to nemá smysl, můžu to říct?

ŠÉFOVÁ      Směle do toho!

WIDŽOVÁ  Jsem jen uklízečka. Měla jsem hrát roli paní Widžový, ale ne manželky, ale sestry alkoholičky, měla jsem přijít za nějakých patnáct minut.

LAMLA       Cože?

Šéfová si hodí zase nohy na Blůzovou a začne hladit Čukrana.

ŠÉFOVÁ      Jak jsem říkala, slečno Lamlová. Vy nejste kavárenská intelektuálka, ani ta nejste! Celou tu dobu na Vás koukal můj manžel s pochybami, ale nyní na Vás bude koukat i s opovržením! (smích)

LAMLA       A kde je teda paní Widžová?

ŠÉFOVÁ      Vidíte ji přímo před sebou!

LAMLA       Kde je skutečná paní Widžová?

ŠÉFOVÁ      A proč by na tom mělo vůbec záležet? Čeho byste dosáhli, kdybyste mi ji sem přivedli? Popřel bych ji, nebo bych ji vydával za někoho jiného a Vy byste mi museli věřit, protože celou tu dobu hrajete tuhle frašku se mnou. Já jsem pochopil moc dobře, o co jste snažila a chválím Vás, neboť to byl správný přístup. Jenomže Vy jste to vzdala ve chvíli, kdy jste poznala svůj omyl. To Vám stačilo, abyste začala trucovat a dupat jako malá holka. Nemůžete to vzdát, nikdy to nesmíte vzdát. Znova a znova musíte vstát a znova a znova musíte prohrát. Tisíckrát a jednou se musíte postavit na horu svých mrtvol a zplna hrdla se vysmát vesmíru do jeho ticha... Protože to ticho je to jediné, co tu skutečně je a není krásnější hudby, než smíchu. Co si myslíte, že tu dělám celou dobu? Myslíte si, že se posmívám Vaší determinaci? Že se vysmívám Vašemu boji? Že se směji tváří v tvář Vaší naději? Pokud je tu někdo, komu se vysmívám, tak jsem to já sám! Sám sobě se vysmívám, vysmívám se sám sobě a celému svému životu...! Vždyť se podívejte, co mám na sobě, tohle by na sebe nevzala ani uklízečka! Nebo snad ano? (k uklízečce a k Widžové) Krom toho, vážně si myslíte, drahoušku, že bych nezatáhl svou manželku do této hry? Že bych nechal tak důležitou figurku někde zamčenou na pokoji? Za koho mě máte? Co vás vedlo k tomu, abyste vložili veškeré své naděje do něčeho, o čem nic nevíte? Proč?

LAMLA       Kdo je? Kdo je paní Widžová?!

ŠÉFOVÁ      Proč na tom tak lpíte? Už s Vámi nebude žádná legrace, jak tak koukám, chováte se jako malé dítě. Konec srandy. Tak to skončíme. Zrovna, když to začalo být zajímavé… Drahá, přijď sem. Je to vlastně prosté. Uklízečka rovná se Widžová a naopak.

Přijde uklízečka.

UKLÍZEČ    Dobrý večer, slečno Lamlová. Vedla jste si dobře.

LAMLA       Co bude teď?

ŠÉFOVÁ      Co by. Půjdete domů a mou obchodní společnost zdědí má dcera, jak jsem tomu plánoval od samého počátku. Teď si musíte připadat vážně hloupě, že? A co Vy, Čukrane, Blůzová? Jak si připadáte? Podívejte se na ně, jsou v šoku, ani se nedokáží pohnout! Tohle byla vážně legrace, moc jsem se bavil, až je mi Vás trochu líto. Vlastně ne, není. (smích)

Trapné ticho, jako kdyby někdo zapomněl repliku.



Metascéna II

UKLÍZEČ    Kde je?!

ČUKRAN    Jděte se někdo podívat do šatny.

LAMLA       Já tam zajdu… (odchází)

KUCHAŘ    Já to říkal, že zkazí celý večer…

BLŮZOVÁ  Takhle to přece nefunguje, abych se nedržela scénáře…

ZAHRAD    Nedá se tu dýchat.

KOMOR      To je replika ze hry!

ZAHRAD    (smích) No jo, máte pravdu.

Vrací se Lamlová.

LAMLA       (věcně) Předávkovala se léky.

KOMOR      V těch dózách byl jen hroznový cukr.

LAMLA       Snad poznám, když někdo nemá puls, ne?

UKLÍZEČ    Paráda. Co teď?

ŠÉFOVÁ      Je tu paní Viktorie? Ta ví, co udělat.

WIDŽOVÁ  Paní Viktorie? Haló?

Nic se neděje. Očividně je to rozruší.

ZAHRAD    Co teď?

ŠÉFOVÁ      Přineste Albertinu…

LAMLA       Říkám, že je mrtvá!

ŠÉFOVÁ      Stejně ji přineste.

Lamlová a komorník odchází pro Albertinu. Přitáhnou ji do středu jeviště.

KOMOR      Vážně je mrtvá.

LAMLA       Říkal jsem to.

ŠÉFOVÁ      Musíme hrát dál.

ČUKRAN     Bez paní Viktorie? To je nemožné!

WIDŽOVÁ  Jak budeme vědět, co máme dělat?

ŠÉFOVÁ      Budeme muset improvizovat.

BLŮZOVÁ  Ty jsi zešílel!

KUCHAŘ    V žádném případě!

ŠÉFOVÁ      Máme na výběr? Jsme herci! Musíme hrát. A když nemůžeme to, tak musíme improvizovat… Hra pokračuje!

UKLÍZEČ    (na Albertinu) Náno pitomá, tohle všechno je jen kvůli tobě…

ŠÉFOVÁ      Jste připraveni?

Všichni přikývnou. V tu chvíli se Albertina s kašlem probudí. Uklízečka se k ní okamžitě
vrhne.

UKLÍZEČ    Albertinko, miláčku, já měla takový strach… Albertinko, podívej se na mě!

LAMLA       Našla jsem ji na pokoji, pokusila se předávkovat léky.. ale většinu vyzvracela.

UKLÍZEČ    Co tě to jenom napadlo, Albertinko moje…

ALBERT      Mami, nic mi není.

Albertina se postaví. Zahledí se na otce a přikývne mu.

ŠÉFOVÁ      (zdráhavě) Albertino… Rozhodl jsem se předat ti své ředitelské křeslo.

ALBERT      Tatínku, já přijímám tvé místo.. Ale teď bych si dala kávu.

KOMOR      Ano, slečno?

ALBERT      Jednoho turka, prosím.

Konec.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkový realismus

Renáta u moře (re:goista, II.)

V KLECI