Dvě přítelkyně šly na procházku
„život je něco, nač je vzpomínáno“ Napsal jsem novou knihu. Spíš pro sebe. Náklad 10 kusů. 2 kusy navíc zdarma... to bylo od nich hezké. Takže 12 kusů celkem. Je jich málo, takže příliš nerozdávám, nevěnuju... blízcí rozumí & chápou. Pár jich asi schovám po nějakých podnicích - takhle vytvořit tajemství, které se nabízí pozornému oku, srdci. Je pro to i opravdový název: serendipita, tj. „šťastná náhoda“ či „příjemné překvapení“. Furt žiju, jo. Ještě jsem to nevzdal - jen dospěl. „Dospěl“... taková blbost, to musel být ale idiot, co tohle slovo vymyslel - nebo - spíš nějaký byrokrat. „Zestárl“ spíš, ale v dobrém. Připíšeš si o čárku navíc a víckrát se ohlídneš na přechodu. Víc se toho nemění. PRO SEBE & PRO TY, KTEŘÍ CHTĚJÍ. Víc toho nechci. Já, spisovatel.