Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2017

UPRCHLÍK Z DOBY

Obrázek
Duše romantická, navždy nespoutaná


                Můj otec se v mých osmi letech zvedl v noci z postele, prolezl oknem v obýváku a už ho nikdy nikdo neviděl.                 Té noci jsem se probudil, jako bych vycítil příchod zítřku, co roztříští naši rodinu na padrť. Formoval se za okny našeho domu a ťukal nám na biedermaierovskou idylku, pečlivě pěstěnou a udržovanou, melancholicky zasněnou v neustálé honbě za příštím okamžikem, nikdy ne přítomnou… Abyste chápali, mí rodiče vždy hleděli jedině vpřed. I to byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč nás otec opustil. Má matka například, když vařila jídlo, už myslela na to, jak bude uklízet nádobí, když nás ukládala do postele, už myslela na to, co nám udělá k snídani, když mne objala, už myslela na to, že mě nesmí rozmazlovat. Když se narodila, už nepochybně myslela na to, že umře. Věčně roztěkaná, rozpolcená mezi minulostí a budoucností, nikdy ne současná.                 Po oné noci, kdy nás otec opustil, roztřískala ráno veškeré nádob…