Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2014

Někde #2

Obrázek
Il faut jet do Prahy. Stěny všeho byly růžové a v podpaždí jsem držel setnutou hlavu nějakého dítěte, co nepřestávalo kecat.
  Už se na nic nehrálo, myslím, jen hrálo. POJĎ TO UDĚLAT (prosím se zdálo snad nedosažitelné pro všechny ty unavené duše) a já stál polonahý.
  Sedě na polštářích dva metry pod zemí jsem utrhl jen jeden sladký kousek ovoce z celého toho trsu, který mi roste vzadu v ústech nad jazykem. A už hnije, přezrálý. Spolknout! Hořké. Takový egoista!
  Fjodor Kukovič Vodov se smál a kouřil cigarety, ale kouř z nich už nebyl modrý - ta perfektní chvíle už byla pryč. Ač jsem nechtěl sedět se svými jsoutuníky další dvě hodiny na terase, tak jsem si upřímně přál, aby slunce svítilo zase tak, aby kouř z cigaret měl modrý nádech. Ale to už bylo pryč.

Bylo to dobré a nějaký ten úsměv a smích. Já poněkud zklamán.

  Začalo pršet a Praha voněla. Lidé noci jsou krásní.
  Nastoupil jsem do autobusu a posadil se. Zanedlouho se událo drama.

POSTAVY:
  LECH ČERVENIČ TRAUROV, smutný nem…