Někde #2

května 11, 2014

Coffin Dance - Andrew Jackson Jihad

Il faut jet do Prahy. Stěny všeho byly růžové a v podpaždí jsem držel setnutou hlavu nějakého dítěte, co nepřestávalo kecat.
Už se na nic nehrálo, myslím, jen hrálo. POJĎ TO UDĚLAT (prosím se zdálo snad nedosažitelné pro všechny ty unavené duše) a já stál polonahý.
Sedě na polštářích dva metry pod zemí jsem utrhl jen jeden sladký kousek ovoce z celého toho trsu, který mi roste vzadu v ústech nad jazykem. A už hnije, přezrálý. Spolknout! Hořké. Takový egoista!
Fjodor Kukovič Vodov se smál a kouřil cigarety, ale kouř z nich už nebyl modrý - ta perfektní chvíle už byla pryč. Ač jsem nechtěl sedět se svými jsoutuníky další dvě hodiny na terase, tak jsem si upřímně přál, aby slunce svítilo zase tak, aby kouř z cigaret měl modrý nádech. Ale to už bylo pryč.

Bylo to dobré a nějaký ten úsměv a smích. Já poněkud zklamán.

Začalo pršet a Praha voněla. Lidé noci jsou krásní.
Nastoupil jsem do autobusu a posadil se. Zanedlouho se událo drama.

POSTAVY:
LECH ČERVENIČ TRAUROV, smutný nemocný obtloustlý pán s prasklou žilkou v oku
TUBISTA, kamarád Lecha Traurova, 53 let
ZAŠEK
ANNA FJODOROVNA VODOVA, mladá zvědavá dívenka

Traurov a Tubista nastoupí do autobusu, postaví se k Zaškovi. Vedle Zaška je jedno volné místo.

TUBISTA Sedni si.

TRAUROV Ne, já nechci.

TUBISTA Dělej, sedni si.

TRAUROV Ne, já si nechci sedat.

Chvíli je ticho.

TUBISTA No tak se posadím já. (posadí se vedle Zaška)

TUBISTA (K Zaškovi) Dobrej večer… Víš, kolik mi je? Mě je 53.

ZAŠEK (smích) Nevypadáte na to.

TUBISTA A mám teď mladší holku. Předtím jsem měl o deset.. teď o šestnáct.

ZAŠEK A jak se Vám daří mít takový mladý?

TUBISTA No protože jsem hodnej a mám prachy. To je všechno, co ony chtěj… Ženský jsou jen kundy. Jsou rozbitý – nedokonalý, nemaj tam nic, maj jenom kundu.

ZAŠEK (smích) Aha, dobře.

TUBISTA Tady jedeme s kamarádem na pivo… Musíme si promluvit.

TRAUROV Ne, já si o tom nechci promluvit. Já to s tim zabitim prostě už tak mám. Nevadí mi to. Já s tim počítám.

TUBISTA Přestaň s tím, seš mladej a hezkej chlap, přestaň o tom mluvit, já to nesnáším, nesnáším takovýhle kecy.

TRAUROV Jestli budeš takovejhle, tak já s tebou nebudu.

TUBISTA … Dobře, jdeme na pivo.

Opět je chvíli ticho. Nastupuje Anna Fjodorovna Vodova.

TUBISTA (K Zaškovi) … Jak jsi to kurva myslel, že nevypadám na 53?

ZAŠEK Chtěl jsem vám rozzářit noc.

TUBISTA Nepotřebuju ji rozzářit. (K Traurovi) Tady ten čůrák mi říká, že nevypadám na 53.

TRAUROV (K Zaškovi) Víš, 53 je střední věk. Je to skvělej věk. Nesmíš mu říkat, že je to špatný, protože je to pro něj střední věk.

TUBISTA Taková trumpeta mi bude říkat, že 53 je blbej věk..

ZAŠEK (smích) Trumpeta? To jsem ještě nikdy neslyšel, co to znamená?

TUBISTA No, vždyť to říkám, jsi trumpeta, která…

TRAUROV Vystupejem.

TUBISTA Jo. Tak pěknej večer. (odchází)

Anna Fjodorovna Vodova valí své kulaté, vodnaté oči.

Na cestě do bytu jsem měl šílenou chuť na cigarety, nebo víno. Ale všude už bylo zavřeno. Foukal vítr.
Chodil jsem mezi králíkárnami, ale kupodivu i to mělo své kouzlo.

V posledních dnech je nádherné počasí; jako by se už podzim snažil o své slovo.

Přivítalo mě ticho v bytě (schránka skrývala v sobě ňadra a klín mé tety, avšak kolem té jsem jen prošel). Napustil jsem si vanu. Earl Grey ze sáčku a nudlová polévka taktéž. (Naléhavé volání z nějaké dálky, že to bylo skvělé, je mi skvěle, a že všechno je skvělé, ale to už mi bylo dočista jedno) Sedl jsem si ke stolu a snědl polévku. V bytě bylo ticho a tma. Jen já, ticho, tma, a tajemství, o němž jsem věděl a viděl jsem ho schovávat se ve stínech rohů. S čajem jsem si pak vlezl do vany. Nakreslil jsem za pomocí van Gogha Fjodora a jeho dceru, jenomže k neštěstí všech se pak Gogh utopil a s ním i jeho panenská blána, kterou jsem utrhl z jednoho buku v lese. Gogh to přežil, jen(jen?) zestárl a zkrásněl. Blána nepraskla, ale byla odpaněna - nabrala spoustu vrásek a přišla o své chmýří. Zmuchlal jsem ji a vyhodil. Zas tak moc mě to nemrzelo; počkám si na příští rok.

Ulehl jsem do postele. Sám (v bytě) jsem usnul velmi brzo.
A následující den zpět, do života.

věci velepříjemné na dotek a jiné věci jen tak