Zaškův blog

Coffin Dance - Andrew Jackson Jihad   Il faut jet do Prahy. Stěny všeho byly růžové a v podpaždí jsem držel setnutou hlavu nějakého dítěte, co nepřestávalo kecat.   Už se na nic nehrálo, myslím, jen hrálo. POJĎ TO UDĚLAT ( prosím se zdálo snad nedosažitelné pro všechny ty unavené duše) a já stál polonahý.   Sedě na polštářích dva metry pod zemí jsem utrhl jen jeden sladký kousek ovoce z celého toho trsu, který mi roste vzadu v ústech nad jazykem. A už hnije, přezrálý. Spolknout! Hořké. Takový egoista!   Fjodor Kukovič Vodov se smál a kouřil cigarety, ale kouř z nich už nebyl modrý - ta perfektní chvíle už byla pryč. Ač jsem nechtěl sedět se svými jsoutuníky další dvě hodiny na terase, tak jsem si upřímně přál, aby slunce svítilo zase tak, aby kouř z cigaret měl modrý nádech. Ale to už bylo pryč.   Bylo to dobré  a nějaký ten úsměv a smích. Já poněkud zklamán.   Začalo pršet a Praha voněla. Lidé noci jsou krásní.   Nastoupil js...

Daniel's Blues  - Strand Of Oaks   V poslední době nudím sám sebe. Jsem sebou nejen znuděný, ale také otrávený. Nebaví mě trhat si stromy z krku (jejichž plody pojídají jsoutuníci), nebaví mě ta černá mlha těkající mi od panenek očí, v níž hledám tvary vysněné, nebaví mě vymyšlené vzpomínky, v nichž hledám vzory, dle nichž bych mohl lépe žít.      O víkendu byl Zašek Někde. Už když seděl v autobuse vedle svého teta/své strýcy a uviděl v obrazovkách novou spomínku ( směrem dolů ), promnul si oči. Autobus zeschrödingoval; byl zničehonic prázdný a plný zároveň.   V posledních několika dnech jsem si fotil věci velepříjemné na dotek. Takže: Mám semínko tohoto stromu, ale nechci si ho zasadit, nevím proč. Přitom ta kůra je tak báječná. Občas se zastavuji a pokládám na ni ruku, ačkoliv jsou všechny tyto stromy v centru města. No jo, blázen. Zasadím si je do květináče, který umístím k otevřenému oknu a budu pozorovat, jak se zlehounka...