°Povídky

  • Uprchlík z doby
    • Mladík hledá svého otce, který jedné noci bez vysvětlení opustil jeho rodinu. Během své cesty vzpomíná na svou matku a sestry, a je rozčarován současným světem, jemuž nerozumí.

  • Něžnosti 2
    • Další 3 povídky o lásce:
      • Mladý pár je po otřesné tragédii vystaven jejím následkům, ještě horším...
      • Muž si chce uchovat svou ženu věčně krásnou, a je ochoten pro to udělat cokoliv.
      • Mladík nespoutaně miluje, ale v tom není sám.

  • Šťastný svět
    • Příběh o mladíku, u něhož se vše, co napíše, stane realitou. Vyšla ve sborníku Papírová pavučina HSF klubu.

  • Umělcova smrt
    • Postpostmoderní umělci jsou nádherné bytosti. Viva la revolución!
  • Šach mat
    • Dva mladíci na útěku před povinným náborem do války.
  • Sisyfův ústup
    • Dystopie o požitkářském světě a dvou lidech na jeho hranici.
  • Exil a eden
    • Mladý muž se potýká s nesmrtelností.






  • Něžnosti
    • 3 povídky o lásce: 
      • Mladá žena získává neustále dokola šanci, aby se zamilovala.
      • Mladý muž získává neustále dokola šanci, aby přestal milovat.
      • Prequel k Egoistovi - Edith potkává Rubena v divadle.






  • Dutotělost
    • Mladý muž trpí dutotělostí, kvůli níž se musí neustále vycpávat, aby nebyl jen prázdnou skořápkou.
  • Apateatyka
    • O muži, jenž jednoho dne zavítá do podivného obchůdku: ,,Vítáme Vás v Apateatyce, lékárně pro veškeré Vaše strachy, obavy, noční můry a špatné povahové rysy.“
  • Drama
    • Je to život, je to divadlo? Je to skutečnost, je to hra?
  • Egoista
    • Výchozí bod knihy Egoista. Mladý muž potkává svého souseda, jenž se k životu staví zdánlivě sobeckým způsobem.
  • Charón
    • O světě, v němž je sebevražda svobodná volba a o lidech, kteří Vám tuto volbu umožňují.
  • Na prahu věčnosti
    • O původu Eterniela z knihy Rozhněvané malé děti. Dva mladíci zavítají do krysího hnízda nadlidských anarchistů.
  • Deexistence 
    • O lásce, o světě a o sobě. Smrtelně zraněný mladý muž umrzne a jeho tělo je nalezeno o dekády později...

Populární příspěvky z tohoto blogu

Otevřít oči jako dveře do zamčeného pokoje

Obrázek
      Dokážeš otevřít své oči stejně jako dveře do vedlejší místnosti? Tak, jako to teď dělám já, když vcházím do klubu, kde všichni mlčí při prvním kroku, ale co na tom, když druhý krok ospravedlňuje prvý?      Svobodu jsem zapomněl doma na věšáku.       Ach můj bože, nesnesitelná tíha všeho (ne)napsaného! Mlčí v rozpacích; kdo spřádá sny, je ten, kdo narušuje jejich přirozený tok, pakliže tráví veškerý čas vybíráním ospalků z těžkých víček okousanými nehty.       Ale teď to jde, teď se otevírá svět jako poupě a básně se vepisují do každého letmého pohybu obtěžkaného krásou němých rtů. Ale cítíš mezi škvírami podlahy hnilobný puch, což nevadí, protože do sebe vrazíš voňavou kdoulovicí. Koňak už nepiješ, protože jsi ho nepil nikdy. Je tohle vývoj?     Možná bys měl všechny své milované zabít, dokud mlčí v rozpacích, než se vrátí příští mořská vlna vteřiny věčné řeky. A možná bys měl zabít sám sebe a nechat je, ať se ohřejí v tvých vnitřnostech. Aťsi je to jakkoliv, stíráš hranice vteři
Další informace

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Obrázek
  Muž staví uprostřed městské krajiny maják. (STAVITEL) DEVELOPER 1 & 2 ÚŘEDNICE SLEČNA ZNÁMÝ Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města. Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu. Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká… Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný. ZNÁMÝ No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky
Další informace

Branou ostružiny

Obrázek
  Zavírám v srdci každou krajinu. Pokud bych se narodil jako pták, byl bych něco malého, co nelítá, a dával to jiřičkám, sýkorám za vinu. Schody z ropy a vzduch jak melasa, zatnout zuby a nadechnout se. Teď vložit rým, teď říct něco jako „masa“ a v lepším případě použít slovo „krása“. Když mi bylo šest, sousedův chlapec si sundal triko v zahradě. Mně bylo též vedro, ale strach mi nedovolil... z představy spálených ramen. Když mi bylo dvanáct, sousedův chlapec umrzl na poli za chatou. Stal se kamenem, stal se prvkem krajiny. Po kapsách trnky. Ruka na klice bytu gilotiny, každý rok teď leží na schodech jako něco, co se obchází, jako špína. Najít tak krajinu, která se nezavře při mém kradmém pohledu. Najít tak čas bez hodin a domov bez místa. „Můj domov již není místo, nýbrž chvíle.“ Chvíle jako krajina roztoužená soumrakem. Kolikrát tahle slova ještě vhodím do ticha? Jako mrštit růží do noci, tančit valčík v bezmoci. Zno
Další informace