O VÍRU (audiodrama)

Jedna menší loď někde v Atlantiku je nemilosrdně vtažena do obrovského vodního víru, z něhož není úniku. 
Záchrana se zdá být v nedohlednu. 
Každý člen posádky se staví k osudu po svém a jak letí po obloze mračna a loď se blíží ke středu víru - k nevyhnutelné smrti - tak lidé na palubě zjišťují, že mají společného víc, než se na první pohled zdálo. 
V kritické chvíli konečně odhalují život takový, jaký doopravdy je.


Přímý odkaz zde.


  Jedná se o  rozhlasovou hru s vizuálním doprovodem v podobě videa, které ovšem při poslechu není nutné sledovat - slouží spíše k podkresu scén. Hru lze tedy poslouchat též jen v podobě audia.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Otevřít oči jako dveře do zamčeného pokoje

Obrázek
      Dokážeš otevřít své oči stejně jako dveře do vedlejší místnosti? Tak, jako to teď dělám já, když vcházím do klubu, kde všichni mlčí při prvním kroku, ale co na tom, když druhý krok ospravedlňuje prvý?      Svobodu jsem zapomněl doma na věšáku.       Ach můj bože, nesnesitelná tíha všeho (ne)napsaného! Mlčí v rozpacích; kdo spřádá sny, je ten, kdo narušuje jejich přirozený tok, pakliže tráví veškerý čas vybíráním ospalků z těžkých víček okousanými nehty.       Ale teď to jde, teď se otevírá svět jako poupě a básně se vepisují do každého letmého pohybu obtěžkaného krásou němých rtů. Ale cítíš mezi škvírami podlahy hnilobný puch, což nevadí, protože do sebe vrazíš voňavou kdoulovicí. Koňak už nepiješ, protože jsi ho nepil nikdy. Je tohle vývoj?     Možná bys měl všechny své milované zabít, dokud mlčí v rozpacích, než se vrátí příští mořská vlna vteřiny věčné řeky. A možná bys měl zabít sám sebe a nechat je, ať se ohřejí v tvých vnitřnostech. Aťsi je to jakkoliv, stíráš hranice vteři
Další informace

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Obrázek
  Muž staví uprostřed městské krajiny maják. (STAVITEL) DEVELOPER 1 & 2 ÚŘEDNICE SLEČNA ZNÁMÝ Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města. Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu. Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká… Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný. ZNÁMÝ No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky
Další informace

Branou ostružiny

Obrázek
  Zavírám v srdci každou krajinu. Pokud bych se narodil jako pták, byl bych něco malého, co nelítá, a dával to jiřičkám, sýkorám za vinu. Schody z ropy a vzduch jak melasa, zatnout zuby a nadechnout se. Teď vložit rým, teď říct něco jako „masa“ a v lepším případě použít slovo „krása“. Když mi bylo šest, sousedův chlapec si sundal triko v zahradě. Mně bylo též vedro, ale strach mi nedovolil... z představy spálených ramen. Když mi bylo dvanáct, sousedův chlapec umrzl na poli za chatou. Stal se kamenem, stal se prvkem krajiny. Po kapsách trnky. Ruka na klice bytu gilotiny, každý rok teď leží na schodech jako něco, co se obchází, jako špína. Najít tak krajinu, která se nezavře při mém kradmém pohledu. Najít tak čas bez hodin a domov bez místa. „Můj domov již není místo, nýbrž chvíle.“ Chvíle jako krajina roztoužená soumrakem. Kolikrát tahle slova ještě vhodím do ticha? Jako mrštit růží do noci, tančit valčík v bezmoci. Zno
Další informace