Edith



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Obrázek
  Muž staví uprostřed městské krajiny maják. (STAVITEL) DEVELOPER 1 & 2 ÚŘEDNICE SLEČNA ZNÁMÝ Děj se odehrává na velké opuštěné parcele v centru města. Je noc. V dálce se chvějí červená světla na plynárenském komínu. Stavitel přechází po scéně. Zdá se, že má napilno; přenáší cihly, barvy, něco zatlouká… Brzy vchází známý. Mlčky kouří a dlouho pozoruje stavitele při práci. Nezdá se, že by byl stavitel jeho přítomností nějak konsternovaný. ZNÁMÝ No už je taky na čase, aby se to tu nějak pohlo! Však to tu stojí ladem už dobrejch eset let! Kdo to kdy viděl, aby takřka vedle náměstí stála obrovská prázdná džuzna? Kde nic, tu nic. (kopne do kamene) A co toho naslibovali. Hele, neberte si to špatně; já nejsem jeden z těch, co furt jen kecaj a kecaj. Já tehda byl taky proti stavbě toho obchoďáku. Kolik obchoďáků potřebujem?! Stejně jsou teď všechny skoro prázdný! Nikdo tam nejezdí. Jen do jednoho, do dvou. Zbytek se mění z obchodních center v centra duchařská, podniky
Další informace

Branou ostružiny

Obrázek
  Zavírám v srdci každou krajinu. Pokud bych se narodil jako pták, byl bych něco malého, co nelítá, a dával to jiřičkám, sýkorám za vinu. Schody z ropy a vzduch jak melasa, zatnout zuby a nadechnout se. Teď vložit rým, teď říct něco jako „masa“ a v lepším případě použít slovo „krása“. Když mi bylo šest, sousedův chlapec si sundal triko v zahradě. Mně bylo též vedro, ale strach mi nedovolil... z představy spálených ramen. Když mi bylo dvanáct, sousedův chlapec umrzl na poli za chatou. Stal se kamenem, stal se prvkem krajiny. Po kapsách trnky. Ruka na klice bytu gilotiny, každý rok teď leží na schodech jako něco, co se obchází, jako špína. Najít tak krajinu, která se nezavře při mém kradmém pohledu. Najít tak čas bez hodin a domov bez místa. „Můj domov již není místo, nýbrž chvíle.“ Chvíle jako krajina roztoužená soumrakem. Kolikrát tahle slova ještě vhodím do ticha? Jako mrštit růží do noci, tančit valčík v bezmoci. Zno
Další informace

Dvě přítelkyně šly na procházku

Obrázek
  „život je něco, nač je vzpomínáno“ Napsal jsem novou knihu. Spíš pro sebe. Náklad 10 kusů. 2 kusy navíc zdarma... to bylo od nich hezké. Takže 12 kusů celkem. Je jich málo, takže příliš nerozdávám, nevěnuju... blízcí rozumí & chápou. Pár jich asi schovám po nějakých podnicích - takhle vytvořit tajemství, které se nabízí pozornému oku, srdci. Je pro to i opravdový název: serendipita, tj. „šťastná náhoda“ či „příjemné překvapení“. Furt žiju, jo.  Ještě jsem to nevzdal - jen dospěl. „Dospěl“... taková blbost, to musel být ale idiot, co tohle slovo vymyslel - nebo - spíš nějaký byrokrat. „Zestárl“ spíš, ale v dobrém. Připíšeš si o čárku navíc a víckrát se ohlídneš na přechodu. Víc se toho nemění. PRO SEBE & PRO TY, KTEŘÍ CHTĚJÍ. Víc toho nechci. Já, spisovatel.
Další informace