Zaškův blog

Na pohřbu jsem byl dočista sám. Bylo léto – věčné, neboť se jednalo o jedinou roční dobu, kdy se dalo žít. Touživě roztoužené, sténavě stejné. „Existuje tolik krásy, o létě, až mám strach, že ji nejsem schopna všechnu pobrat,“ řekla dáma, s níž jsem se nedávno viděl. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem se zahleděl na rozpité slunce. Léto bývalo věčné, ale teď už bude nutno očekávat podzim, nabalit se do vrstev a nechat si rozčesat vlasy severním větrem, mým nejbližším přítelem, s nímž protančíme celý svět, metr šedesát pět nad zemí. Na pohřbu jsem byl dočista sám. Zavřel jsem oči a hledal ve tmě den, kdy jsme se potkali. Vyhlížel v Haustově údolí ptáky, kteří padaly z korun do vesmíru a nic tomu neříkal. Když jsem mu pak podkopl nohy a skutálel jsem si ho domů, vše se zdálo být dočista v pořádku. Jakmile pookřál, hřál světem, jemuž hleděl do tváře. A já mu věštil v čajových lístcích velkou budoucnost, vrcholky hor a mraky. Ale teď jsem byl na...

Přibližně 2 roky stará školní práce. ,,Vyser se už na tu filozofii!" - TualKraplak .. až splyne horizont   Kdesi v Athénách se Platón projíždí na kočáru s dvěma koňmi – černým a bílým – dokud mu do cesty nevběhne muž a nezastaví spřežení. Platón sestoupí z kočáru a dá se s mužem do hovoru. KATZ             Dobrý den, příteli, konečně jsem Vás zastihl! Jsem Katz a musím s Vámi naléhavě mluvit! PLATÓN        Dobrý den i Vám, oč kráčí? KATZ             Pakliže Vám to nebude vadit, rád bych s Vámi debatoval ohledně hlavních sloupů Vaší filozofie. PLATÓN        To mě zajímá; jen mluvte, co máte na srdci? KATZ             Vezměme si Vaši jeskyní, ano? PLATÓN     ...

Blogový příspěvek o tom, co není.   ... A nyní něco lehčího.   Inspirován svým Mužem jsem se rozhodl sepsat vizi svých úkolů a cílů budoucích. Budoucno sice není, ale každý nosíme brýle na dálku a i já vidím na horizontu před sebou nezřetelné obrysy fragmentů světů, jež budou  jsou. *Napsat Koleje života, nového Egoistu   a další knihy. Múzy světa, milujte mne! *Vydat Školu života  v nakladatelství. Byl by to dobrý pocit. *Odjet na Island sám i se svým Mužem. *Naučit se islandsky.  Ég skal! *Přečíst si knihy, spoustu knih. Atlasova vzpoura, Zámek, Tak pravil Zarathustra, Mumínci, Hledání ztraceného času, ... *Naučit se lépe vařit.  Nemůžu žít celý život o zmražených pizzách, sic to zní velmi lákavě. *Více milovat  lidi, kteří si tou zaslouží. *Být sám sebou.  Život mě neustále vyvádí z omylu té představy, již o sobě chovám a já se ptám každý den sám sebe: jsem tohle já? Je tato otázka vůbec na místě, či se jedná jen o zdr...

Úvahy, střípky příběhů, monology   by Nicola Samori   „Vidím před sebou nekonečnou spirálu lidského pokolení, jak stoupá do vyšších sfér té stejné debility neustále dokola. Vidím války, vidím moc, vidím smrt. Jednoho dne nastane éra, kdy budeme žít v míru, neboť to bude v naší přirozenosti. Ale cesta k této přirozenosti je dlážděna dětskými lebkami, do té doby, než tohoto stavu dosáhneme, do té doby jsme děti války a vždy válčíme o to samé – válčíme o území, o moc. Peníze, ropa, náboženství, revoluce – Áres má čtyři ruce. Ve středověku se bojovalo o území ve jménu Boha, dnes ve jménu míru, zítra opět ve jménu Boha, ale jiného, a pak snad zase ve jménu míru. Vyletíme do vesmíru a i tam budeme zase válčit, tentokrát o planety. Všechno to vidím před sebou a ta představa mě tak unavuje, že kdybych teď měl po ruce tlačítko na kompletní vyhlazení lidské rasy, tak bych ho zmáčkl bez sebemenší pohnutky či zdrženlivosti. Ne snad proto, že bych lidi tak nenáv...