Otevřít oči jako dveře do zamčeného pokoje

 


    Dokážeš otevřít své oči stejně jako dveře do vedlejší místnosti? Tak, jako to teď dělám já, když vcházím do klubu, kde všichni mlčí při prvním kroku, ale co na tom, když druhý krok ospravedlňuje prvý?

    Svobodu jsem zapomněl doma na věšáku. 

    Ach můj bože, nesnesitelná tíha všeho (ne)napsaného! Mlčí v rozpacích; kdo spřádá sny, je ten, kdo narušuje jejich přirozený tok, pakliže tráví veškerý čas vybíráním ospalků z těžkých víček okousanými nehty. 

    Ale teď to jde, teď se otevírá svět jako poupě a básně se vepisují do každého letmého pohybu obtěžkaného krásou němých rtů. Ale cítíš mezi škvírami podlahy hnilobný puch, což nevadí, protože do sebe vrazíš voňavou kdoulovicí. Koňak už nepiješ, protože jsi ho nepil nikdy. Je tohle vývoj?

    Možná bys měl všechny své milované zabít, dokud mlčí v rozpacích, než se vrátí příští mořská vlna vteřiny věčné řeky. A možná bys měl zabít sám sebe a nechat je, ať se ohřejí v tvých vnitřnostech. Aťsi je to jakkoliv, stíráš hranice vteřin a se štěněčíma očima se obracíš k milovaným a prosíš o odpuštění, které ti nemohou dát.

    Ne, ne, sedíš a je ti zima. Nech je a sundej si boty, abys cítil, až přijde příliv a zmáčí ti nohy. Proč nic nepřichází? Protože venku jezdí jen auta. Teď - cítil jsi to? To byl závan vzdálených vzpomínek, vymyšlených v zoufalství víry.

    Už si něco šeptají, už se uvolňují. Je tu dobře, tady, mezi svými. Když na tebe konečně některý z nich promluví, strčíš si prst do krku a naprázdno dávíš. Všichni synchronně přikývnou, přestože nemůžou samozřejmě tušit, co to doopravdy znamená. Jen ty víš. Jen ty.

    A pak šeptáš pod vousy, když se nikdo nedívá:

    Dohání mě k slzám

    šťáva smutných meruněk.

    Dohání mě k šílenství

    láska kroky násobená.

    Vyhání mě do noci

    němé chvění šumu moří,

    které slyším neustále, neustále, 

    navěky.

    Co to bylo, tady a teď? Dávná cesta vzpomínkou křížená, bolavá jak trn.

    A pláčeš, protože už je to zas pryč, jako všechno; ty, oplakávač věcí pomíjivých.

    

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

TRANSMELANCHOLIE ANEB JAK FRANC BAŠTA K LÁSCE PŘIŠEL

FAROLOGIE PRO POKROČILÉ

Branou ostružiny