jsem



Edmund Dulac


Jsem šedesátá první vteřina.
Jsem ozvěna pohledu, který tě oněměl.
Jsem ztracený dotek, bříško prsteníčku levitující nad kůží.
Jsem zpocená rozkoš v puklině ledovce.
Jsem severní polární záře vycházející z majáku.
Jsem noha ve dveřích.
Jsem dlaň na židli bránící místo pro toho, kdo nikdy nepřijde.
Jsem vytržená stránka z knihy, rozstřihaná a přeskládaná tak, aby mi dávala smysl.
Jsem ticho při polibku i ticho mezi tóny při vyzvánění.
Jsem chvíle oddělující blesk a hrom.
Jsem pupeční šňůra vzpomínek.
Jsem smola na prstech po pohlazení tváře.
Jsem origami jeřáb složený z dopisu.
Jsem třicátá sedmá fotka.
Jsem laň na okraji silnice.
Jsem nechtěný dotek a omluva.
Jsem rameno a tvář, které se neotočily a jsem ruka, která nezamávala.
Jsem benzín vypotřebovaný cestou na nákup.
Jsem pták za oknem čekárny.
Jsem husí kůže v davu lidí.
Jsem slunečními brýlemi položenými na sedadle spolujezdce.
Jsem exploze věty pronesené v kavárně, po objednání latté macchiata.
Jsem múza upálená na hranici.
Jsem zavřenýma očima při telefonátu.
Jsem vteřina před probuzením.
Jsem vyřazená replika ze scénáře.
Jsem tvar mraku, který ještě nikdo nikdy nepojmenoval.
Jsem nevyvolaný svitek filmu na půdě a jeho majitel, jenž nad ním denně přemýšlí.
Jsem zklamání i stesk dolehnuvší na člověka po nocích.
Jsem prasklina v lebce zalepená náplastí.
Jsem věta: „Já vím,“ pronesená bezmyšlenkovitě.
Jsem zelená stěna ve filmovém studiu.
Jsem klopový mikrofon na odloženém kabátě.
Jsem idiot, takový idiot.
Jsem plácnutím přes zadek novorozeněte, aby se nadechlo a rozkřičelo.
Jsem stařenka vyhlížející již od pondělí svá vnoučata.
Jsem první vráska mladého člověka.
Jsem vyhozeným sešitem po úspěšně složené zkoušce.
Jsem Mona Lisa na přístrojích, prosící o odpojení.
Jsem dírka po piercingu na uchu starého muže.
Jsem to místo na zádech, kam si nedošáhneš.
Jsem nenaladěná struna kytary.
Jsem pugetem růží a sluncem, na němž zvadnou, odložené.
Jsem zklamaným zakýváním hlavy po opětovné chybě.
Jsem kapka vodky, co přetekla přes okraj panáku.
Jsem stuha na šatech ze sekáče, kterou odpářou.
Jsem první paprsek slunce skrytý za mračny.
Jsem větou pronesenou cizincem v cizí zemi.
Jsem nádechem před odpovědí.

Jsem výjimka, která potvrzuje pravidlo.













Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Renáta u moře (re:goista, II.)

Pohádkový realismus

V KLECI