Nikdo #1



Hikikomori - Crywank


  Léto konečně umírá a to, co vidím, když zavřu oči, spatřím nyní i pokaždé, když roztáhnu žaluzie. Dobrovolný a pohodlný zajatec flísové deky s jasmínovým čajem ve zrezivělé ruce; koukám ven, do světa, jehož hudba mi připomíná spíše táhlé vytí sirén z majáků, ohlašující nebezpečnou blízkost ku Ultima Thule. Všechny dlaně natažené přes světokraj (prsty od barvy, prsty s bříšky tvrdými jako kámen, prsty od inkoustu, prsty od razítkové barvy) jsem přesekl v zápěstí bedřichovou rubínovou sekyrou a vyvěsil si je po stropě, tudíž/abych ve světě bezrukých dokázal jen já, s dvěma dlaněmi a deseti prsty, otevřít dveře. Škoda jen, že mé ruce jsou svázané za mými zády (což jsem si však udělal sám, ale to je tajemství).
  Žeru, dokud nebleju, abych ze sebe dostal malé Zašky s velkými hlavičkami, kteří se mi koupou ve šťávách. Doposud jsem však ve svých zvratcích vždy nalezl jen střípky své duše, jež musím pečlivě skládat zpět - praskliny jsou nicméně vidět i na kilometry daleko.
  Dopisy pálím v krbu, avšak oheň mé zkřehlé ruce nedokáže ohřát, neboť ty plameny studí. A své nohy, které jsem nechal v Haustově údolí, si nahrazuji uschlými větvemi, s nimiž celé dny stojím v kalužích svých slz a spermatu, doufaje pošetile, že znovu obraší.
  A to, že znám jejich tváře, neznamená, že vím, kdo jsou:

Míjníci, tj. lidé, které míjím a již nikdy nepotkám. 
Tito si však pro svou krásu, osobitost či podivuhodnost zasloužili býti zapamatováni.




Z Prahy


Mikoláše potkávám vcelku často, je to blázen, stále se usmívá - všeláskař.




Lilianne, nebohá dívka s francouzským hlasem, jenž jí boří rty.


Z města
Bernard šel městem, vítr mu rozevlál ofinu. Slušela by mu zmrzlina, avšak místo ní držel v ruce nějaké papíry.
MĚL PRUHOVANÉ TRIČKO.
Marie kouřila z okna v centru města, akorát jsem projížděl kolem v autobusu. Naše zraky se nestřetly, byla totiž
slepá vůči svému okolí, viděla jen to, co ji čekalo a to, co promarnila.


Z vlakového nádraží
Auróna (silně mi připomínala Aurélii) byla tesklivá, koukala po svých přítelkyních
a zdálo se, že chtěla být doma, pod peřinou.
Smažka si mezitím v klidu vykračoval po nástupišti jako těhotný.


Colours I.
Filoména byla v obležení mužů, ale byla svá. Smála se, projíždějíc si dlaní své vlasy.


Colours II.
Kat tančila mezi lidmi sama jako bláznivá, byla svobodná a krásná.
Neustále jsem po ní pokukoval, protože byla tak obrovská.


Colours III.
Rommelle nosil neuvěřitelně legrační ponožky, vytažené až k lýtkům -
např. fialové nebo bílo-černé, takový kraví vzor. Míjel jsem jej dvakrát, poprvé měl vlněnou čepku.
Malcolm prodával cidr ve stánku. Měl magickou moc vytvořit kolem sebe travnatý koberec, na němž
se ve tmě noci krásně leželo.


Jonatán vypadal dočista normálně, dokud se neusmál - měl tak
nepřirozeně široký, bílý úsměv!








vše je krásné
(a to, co není, ještě nevykvetlo)









Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Renáta u moře (re:goista, II.)

Pohádkový realismus

V KLECI