KNIHA: Egoista




Splněný sen. 



Je to kniha, moje kniha, je v ní má duše 
a duše všech, kteří se do mne vpili.
Je to fragment mého života.
Ach!... mám radost. 
Děkuji sobě. Děkuji Tobě. Děkuji všem.
Je mi dobře, sice nachově modře (MODROMLŽÍ), ale dobře.
Držím knihu u hrudního koše, protože je mým srdcem.

Dám ji přečíst lidem, kterým věřím.
Anebo těm, kterým nevěřím.
Nebo ji nedám přečíst nikomu (to by bylo nejsprávnější).

Ale to víte, že ji někomu půjčím,
jsem přece člověk.
Haha!


Mám radost.
Mám fakt kurva radost.


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkový realismus

Renáta u moře (re:goista, II.)

V KLECI