Čekárna VI.: Addendum

  Chodím a cítím jen to, co je přede mnou. Otáčím se ke světu zády a ten v oné vteřině zaniká. Je to dobře, je to špatně, netuším; je mi to dvojmo (snad jednoho dne i jedno).
  
  Kuře s bramborami k oběčeři a ticho.
  
  Včera jsem sám slepoval perly, dnes je kladivem tříštím na prach, který polykám.
  Včera jsem křičel ve své lebce, dnes slyším svou ozvěnu, zítra bude ticho.
  Včera jsem potkal pod lampou strachu jednoho ze svých bedřichů (byl tam i Hlupáček s velkým Há, Ha-ha-há!) a když se nikdo nedíval, tak jsem mu vtlačil knoflík do oka (do levého) a odešel jsem sám (jakože úplně?).
  
  Nejsem si jistý, zdali moje nůžky jsou tupé, nebo ostré. Zatím ale vždy ty žíly, co mě svazovaly, odstřihly dobře a mě to nebolelo. Doufám však, že se mi do nich těmito otevřenými ranami nedostane hniloba. 
  To se dozvím až časem.
  
  Ne, tvarem jsem se tam nehodil. Ale na ulici, pod lampou, zatímco ke mně kráčel opilý muž a potácel se, mi to bylo jedno.
  
  Sperma z očí místo slz a slzy při sexu místo spermatu.

  Asi jsem dospěl; chutná mi pivo.

  Kdysi jsem si napsal do životníku:
  Mám strach, neb mi přijde, že začínám obrůstat ovčí srstí a mé duše se rozplývají do života. Mám strach, že mi začínají šednout duhovky a že se mi stahuje hrudní koš.

 Ale teď už je mi to jedno a to znamená jediné; buďto jsem zmoudřel, nebo zhloupl. A možná je to to samé. Vlastně; určitě.

  R. P. ZAŠEK možná včera pod září té poblikávající lampy onemocněl rakovinou duše, nebo možná už i zemřel. 
  
  Vím, že na tom, že si kdysi dva bedřichové hráli s perlami na dvoře hradu a cvrnkali do nich jako do kuliček, nezáleží.
  Vím, že jediné, co jsem kdy byl schopen slyšet z úst druhého bedřicha, byl křik, neb jeho šepot patřil jiným. 

  Nevím, proč má slovo "sám" pro některé lidi tak hořkou pachuť (pro mě lehce nakyslou) a začínám mít pochyby o existenci samsebu a veleticha.

  Život je lehký, jako pírka, co mi visí v pokoji. Ano, přes pokoj mám natažený provázek, z něhož mi visí pírka. Dělejte takové věci, prosím, udělají vám radost.

  Rady do života, poslouchejte mě:
  - AURÉLIE NIKDY NEEXISTOVALA A VŠICHNI BEDŘICHOVÉ JSOU MRTVÍ. POKUD NĚKDY NARAZÍTE NA NĚKOHO, KDO BUDE NOSIT TATO JMÉNA, JEDNÁ SE O VAŠI ZBABĚLOST A SLABOST A ZASLOUŽÍTE SI VŠECHNO UTRPENÍ, KTERÉ VÁS TÍMTO POTKÁ.
  - ROZPAČITÉ TICHO JE VRAH VAŠÍ NEEXISTUJÍCÍ BUDOUCNOSTI, SNAŽTE SE MU VYHNOUT ZA KAŽDOU CENU, I KDYBY TO MĚLO ZNAMENAT SVLÉKNOUT SE DO NAHA NA NÁVŠTĚVĚ U SVÉ BABIČKY A ROZKŘIČET SE JEMU NEBO JI DO OBLIČEJE PŘI VAŠEM PRVNÍM RANDE.
  - SMÍCH JE ODPOVĚĎ NA VŠECHNY PROČE.

  A PAKLIŽE BUDEŠ UMÍRAT SÁM, ZNAMENÁ TO, ŽE JSI VYHRÁL.