Epos o Zacharielu, I.
I přistoupil Zachariel k hořící šalvěji, jež na sebe házela hlínu, on řka: „Nyní vodu na Tebe vliji.“ vytáhl měch od svého klínu. „Zanech toho, nehas zápal! Raději mne zemí uhas.“ Zachariel to však nechápal, inu zeptal se, šlo o její vaz. „K čemu voda, tělo mrtvé! Z hlíny zase povstanu.“ „Chceš žít skrze děti tvé? Jejich jídlo, tělo jako manu?“ Šalvěj v popel padla, bez odpovědi se ztratila Zacharielova nová modla, co cestu mu krátila. --- Poutníku zatarasil cestu medvěd, ten, co tančil o půlnoci, říkal, že viděl již celý svět, „Ukáži Ti, budu-li moci.“ Zachariel odmítl nabídku, vybídl tudíž zvíře k okamžitému ústupu. Ten však načal svou výtku: „Copak nechceš nahlédnout na životní mapu?“ „Nekráčím dle druhých nekráčím podle jejich cest. Kráčím jen po cest svých, vše ostatní je pro mne lest. Pakliže chceš, pojď se mnou. Poraďme si, zabavme se. neudělejme z toho věc marnou, ...