Re:goista (Návrat do klubu U Stepujícího vlka)
V klubu U Stepujícího vlka... Políbili jsme se na tváře, přestože jsme věděli, že každý polibek bez lásky zabije jednoho anděla. Posadili jsme se u stolku s bílou pivoňkou ve váze, hned u zamlžené výlohy. Snad, abys měla kam odhlédnout, až tě zalijí rozpaky, či abych měl já kam klopit zrak, až mě polije stud. Ženy se na Renátu nikdy nedívaly přímo; ty hloupé proto, že je urážela, a ty moudré proto, že se před ní hanbily. Nebylo to však pouze vlivem Renátiny krásy, neb krásná může být i kdejaká kurva, nýbrž i něčeho podvědomého a nejasného. Neurčitý úžas & chladná zdvořilost v jejím pohledu, jímž klouzala po povrchu světa, snad se jím jen o něj otírala - opatrný & zdráhavý pohyb rukou, jako by svět tvořily vlákna pavučin - pýcha & pokora v držení těla a jemný & odhodlaný výraz vepsaný do tváře. Tvořena kontrasty, které dokázala skloubit v harmonii jedině ona, tak přirozeně a nenuceně. Vyzařovala z ní jistota čtyř ročních období, pomalého klopýtání času, jež vždy d...